Nová kronika Mlýna.

Zakázaná čtvrť, ulice v okrajové části.

Řidič paletové přepravy: “Zde kvalttrans. Vezu Vám paletu. Za dvacet minut jsem u Vás. Jste doma?”

Zákazník: “Jsem na cestě. Kdybych tam nebyl, složte mi to před vrata. Potřebujete něco podepsat?”

Řidič: “Žádný podpis není potřeba.”

“Dobře.”

“Domluveno.”

…

O dvacet minut později přijíždí dvanáctitunka se sklopným zadním čelem k domu, který je zcela evidentně v rekonstrukci. Řidič se rozhlíží, nikdo nejde. Tudíž sklápí zadní čelo náklaďáku, leze dovnitř, vyjíždí se sklopným čelem nahoru, načež paleťákem na sklopné čelo naváží paletu s velkou papírovou bednou. Tu následně převážì paleťákem před vrata domu, poté paleťák uklízí do náklaďáku a odjíždí pryč.

Nikdo nepřichází, nikdo si tak nevšímá malých otvorů v papírové krabici, za kterými jsou ukryta pohybová čidla a mikrokamery s mikrofony.

Zhruba za půl hodiny, ve tři čtvrté na dvanáct, v době, kdy jsou skoro všichni na obědě náhle padá jedna ze stěn krabice na zem. Z krabice následně vychází humanitární robot, který po sobě krabici rozebere a nacpe ji do kontejneru na papír. Paletu hodí přes plot na hromadu dřeva, načež se vydává na cestu do parku v Zakázané čtvrti. Cestou na displeji na svém těle zobrazuje informaci, že pochází z místní univerzity sociálních a genderových věd. A žádá občany, aby mu přispěli na elektřinu na nabití baterie, neboť studenti jsou chudí.

Robot se občas zastaví u solárních laviček, ze kterých si lidé mohou nabíjet své mobily. Připojí se na několik zdířek najednou a nasává tak energii. Večer, když se lampy v parku rozsvítí robot zmizí v křoví u jedné lampy. Nikdo si během dne nevšiml elektrikáře, který na spodku lampy odmontoval deklík, připojil tam prodlužovací kabel a ten následně vedl po stabilně namontovaných vedeních vánočního osvětlení do křoví, u kterého byl vždy podstavec na velkou svítící sochu anděla. Teď zde však nebyl anděl, ale humanoidní robot, který se v křoví připojil na konec prodlužovačky.

Druhého dne ráno robot vyšel z křoví. Cestou míjel lidi jdoucí do práce, z nichž většina ho ani nezaregistrovala. Někteří ano, asi dva, nebo tři zkusili naskenovat dárcovský QR kód, avšak ten nefungoval.

Dopoledne, asi v deset hodin přijíždí k úřadu u parku černá limuzína. Vystupuje z ní muž hubené postavy, přezdívaný “zlatá mísa”, v těsných džínách s nagelovanými vlasy učesanými do tvaru atomového hřibu. Za ním vystoupila blondýna pitbulího obličeje, s odulými rudými rty jdoucí na superjehlových podpatcích. Tito dva lidé byli extrémně arogantní, povýšení a hnusní. Lidé se divili, jak ti dva mohou spolu vydržet, když jsou tak arogantní a hnusní. Avšak to nebylo to hlavní, to přišlo o dvě minuty později, když tato dvojice procházela okolo humanoidního robota, a on je požádal o příspěvek na elektřinu na nabití baterií. Muž, arogán jako řemen na robota sprostě zařval a odstrčil ho s takovou silou, až tento upadl. Následně arogán se svojí partnerkou (nebo co to bylo) prošel okolo povaleného robota, který se snažil zvednout. Lidé, kteří to sledovali kroutili hlavami a nikdo z nich v šumění stromů a sprostých nadávkách arogána nezaregistroval jakési pšouknutí, které se ozvalo od robota. Arogán vzápětí ucítil štípnutí do stehna, kam se plácl a šel dál. V noze ho to píchalo, po asi hodině píchaní ustalo, jen tam cítil drobný tlak.

Druhého dne arogán začal pociťovat nevolnost, která se stupňovala, až byl nucen vyhledat lékaře. Ten ho nechal hospitalizovat v nemocnici, kde pojali podezření na otravu.

Humanoidní robot později odpoledne zmizel neznámo kam. Nikdo nikdy už ho neviděl.