Nová kronika Mlýna.

Nasledující zamyšlení a úvaha je založena na jisté podobnosti, jakou tyto dva směry pronikají občanskou společností, kterou následně ovlivňují tak, aby koncentrovaly svou moc a prospěch do svých rukou.

Muslimské bratrstvo koncentruje svoji pozornost na lidi chudé, odstrčené, kterým místo kázání nabídne pracovní nabídku spojenou s pocitem sounáležitosti a spřízněnosti. Bratrstvo organizuje i sportovní a společenské akce, to aby se mladý člověk před přijetím náboženské identity necítil konvertovaný, ale nalezený. Kdy přednášející, který mezi praktickými radami přednáší citace Proroka takto získává oddanost mladého muže. Kdy tento mladý muž, jelikož jsou mezi praktickými radami citovány verše Proroka získává pocit, že ho vede sám prorok, kterému musí být bezvýhradně oddaný.

Tento muž, psychologicky konvertovaný je velmi často mladý, bez praktické životní zkušenosti, městský a často i z rozvrácené, či nefunkční rodiny hledající strukturu poskytující mu sounáležitost a společenský smysl. Což jsou atributy kterých se mu doma a v původní společnosti nedostává. Dochází tak k psychické substituci, kdy je rodina nahrazena Prorokem, kterého bratrstvo představuje. Kterému je mladý muž, jenž našel nový smysl života bezvýhradně oddán.

Následně po získání “duší” nastává druhá část. Zařazení do ekosystému bratrstva, kdy bratrstvo vytvořilo vlastní paralelní organizaci zahrnující vlastní školy, právní služby, finanční služby, výrobu a prodej potravin, svatební salóny i pohřební služby. Tento ekosystém bratrstvo tak má vše, co člověk potřebuje k životu. Podmínkou však je přistoupení na pravidla bratrstva. Dotyčný poté nepotřebuje původní stát a ani rodinu, neboť bratrstvo samo je jeho novou rodinou.

Pravidla bratrstva nejsou psaná, avšak jejich dodržování je vynuceno sociální izolací. Kdy člověk, který porušil pravidla bratrstva je sociálně izolován, ostatní členové bratrstva ho přestanou zdravit a pokud obchoduje, si od něj nic nekoupí. Dále pokud si někdo najde partnera mimo bratrstvo je sociálním tlakem donucen vztah ukončit. Sociální systém bratrstva tak funguje jako svěrací kazajka umožňující pohyb pouze v přesně vymezeném okruhu pohybu. Tento tlak je tichý, dusivý, není koho stíhat, neboť nic není zapsáno. Je to hra stínů, kde skutečné původce není vidět, avšak jsou cítit jejich rozhodnutí.

Následně jsou lidé, fungující podle paralelních pravidel a oddaní svému prorokovi využití k práci->:převzetí moci prostřednictvím infiltrace občanské společnosti a státu zevnitř. Nedochází tak ke klasickému převzetí moci, ale k občanské účasti na rozhodování. Kandidáti napojení na bratrstvo kandidují do školních rad stávají se učiteli, účastní se schůzek na radnicích, stávají se z nich úředníci. Jenomže už to nejsou občané, jsou to uchvatitelé občanské moci, kteří se postupně posouvají v hyearchii státní správy, firmách, školách u institucích stále výše, přičemž si pod sebe nabírají své soukmenovce. Takto postupně přesměrovávají zdroje ve prospěch bratrstva, postupně mění politiku státu, díky čemuž postupně nahrazují původní zákony novými.

Peníze tak tečou do grantů na podporu “občanských sdružení” napojených na bratrstvo, které takto parazituje na původní, hostitelské společnosti a vysává tak její zdroje. Zároveň též blokuje politiky a občanské spolky i občany ohrožující zájmy bratrstva.

Bratrstvo se nefinancuje samo, je financováno bankovními převody z cizích zemí Hlavně Kataru a Turecka. Z těchto peněz je financována stavba center a další infrastruktury bratrstva.

Mechanismus funguje tak, že cizí stát zaplatí bratrstvu, to vybuduje instituci, vyškolí kazatele, který pronáší kázání. Daňoví poplatníci prostřednictvím progresivního zeleného starosty financují nadaci toto vše zastřešující a organizující. Bratrstvo posléze získává podíly v důležitých firmách a energetických společnostech, což mu umožňuje silově ovládat politiku státu.

A aby toto vše fungovalo, musí tato paralelní společnost bratrstva dokázat vyřadit ze hry své politické soupeře. Lidé ve vyšších funkcích, propojení s bratrstvem v politice a institucích označují jako islamofoba každého, kdo poukáže na infrastruktura bratrstva rostoucí v ulicích a na jeho činy. Toto obvinění vychází z toho, že nejvíce očerňujícím obviněním na západě je obvinění z rasismu. Toto obvinění, islamofobie je v tu chvíli rozsudkem politické a společenské smrti každého takto obviněného člověka.

Ve výsledku se tak politici nedívají na hrozící nebezpečí v ulicích, protože dívat se znamená vidět. A vidět znamená pojmenovat. Pojmenovat problém znamená navrhnout a vybrat jeho řešení. A vybrat řešení problému s bratrstvem znamená být nařčen z islamofobie -> to je konec kariéry pro nařčeného politika. Proto politici určité problémy nevidí. Vidět problém totiž znamená konec kariéry zapříčiněný islamizovanou společností držící se vlivem bratrstva a jeho pravidel u sebe. Kdy tito lidé v bratrstvu nedovolí oslabení jeho moci z toho důvodu, že jsou mu oddáni. Byli bratrstvem nalezení a kdyby bratrstvo zaniklo zanikla by i jejich identita. Což je jádro problému. Jejich IDENTITA. Identita, kterou jim jejich rodina a stát nedaly. Která jim tak chyběla. A oni ji našli. U bratrstva. Muslimského bratrstva. Stali se cílem operace na nahrazení občanské identity identitou nàboženskou.

…

Dále se budeme věnovat moci, jejímu udržení a psychologické neutralizaci odpůrců