Nová kronika Mlýna.

1. Rusko, rok 2022, těsně po vypuknutí rusko-ukrajinské války se v některých městech konaly demonstrace proti této válce, jejichž účastníci byli pochytáni a zhusta odvedení do armády. Následně je poslali na nejhorší úseky fronty s vysokým rizikem smrti, jak psaly tehdejší sdělovací prostředky.
2. Irán. Před vypuknutím americko-iránské války vypukly v této zemi masové protesty lidí, kteří uvěřili představitelům USA, že dojde ke změně režimu. Ke změně režimu však nedošlo, protestující byli zhusta pochytáni a zabiti.

Podobných případů by se v historii našlo mnoho, avšak mnoho lidí si neuvědomí co mají tyto události společné. Tím, co tyto události spojuje je eliminace lidí, kteří z nějakého důvodu nesouhlasili s kroky vedení země, ve které žijí. Projevili svůj nesouhlas, čímž se zviditelnili a byli odstranění. To, co je zvedlo a donutilo se narovnat má svůj název – selekční odchylka.

Selekční odchylka je vedením země úmyslně vyvolaný jev, nebo událost která donutí lidi potencionálně nesouhlasící s kroky vedení své země projevit nesouhlas. Tento nesouhlas tyto lidi zviditelní a vedení země je pak může potrestat, či eliminovat, čímž se zbaví potencionálních potížistů. Mnohdy vedení země udělá určitý krok záměrně s cílem si tyto lidi zviditelnit, kdy se po jejich eliminaci vrátí vše do starých kolejí.

Avšak ne všechny nesouhlasící dokáže tato akce odhalit. Někteří jsou prostě jen opatrní a nechtějí riskovat. Čekají jak se situace vyvine, s cílem neohrozit sebe a své blízké. Druhou skupinou nepostižených selekční odchylkou jsou lidé vychytralí. Uvažující tak, aby na situaci vydělali. Tito se nepohrnou hned ze začátku, do akce se zapojí ve chvíli kdy ví, že jim nehrozí ztráta a že na tom mohou naopak vydělat.

Náš národ prošel během své historie mnoha vlnami selekční odchylky. Kdy byli nesouhlasící lidé popravováni, posíláni na vojnu, věznění, či vyhnání do vyhnanství. Což vedlo k tomu, že zde zbyli lidé povětšinou opatrní, více přemýšliví a lidé poddaní, kteří se přizpůsobí v podstatě jekékoliv vládě. Uvažující ve stylu: “přežili jsme Švédy, přežijeme i …..”. Právě tento styl uvažování daný nám historickou zkušeností a podmínkami ve kterých žijeme je tím, co způsobuje to, že se u nás lidé ozvou až mezi posledními. Proč je u nás klid i v situacích ve kterých by v okolnich státech dávno vypukly protesty. A bylo to i důvodem, proč se u nás povstání proti Němcům okupujícím naší zemi konalo až na samém závěru druhé světové války. Lidé se zvedli ve chvíli, kdy věděli,že se starý režim, který by je mohl zničit už nevrát. Že nebudou vyselektováni. Kdy to “počkej, co z toho bude” není zbabělost, ale generacemi naučená strategie přežití, která nám umožnila přežít do dnešních dní.

Strategie “pana opatrného”, jak bychom ji mohli nazvat je sice poměrně bezpečná, má však jednu nevýhodu. Touto nevýhodu je to, že si necháme poměrně dost líbit, což umožňuje určitým kruhům na nás vydělávat. Pracujeme za málo a máme strach se ozvat, abychom neměli ještě míň. Je to dáno tím, že historická zkušenost nám říká, že ti, kteří vyčnívali se po své eliminaci měli ještě hůř než ti, kteří byli zticha a nic nedělali. A pokud se akce přece jenom povedla se pak měli lépe všichni. Jak ti, co se ozvali, tak i ti, co byli zticha a nic nedělali. Toto bylo pro lidi v pozadí jasným potvrzením, že jejich strategie funguje. V případě nereagování na selekční odchylku si totiž nikdy nepohoršili, a pokud přece jenom tlak vedl ke změně, se měli stejně, nebo lépe než předtím.

Výsledkem této strategie přežití, jakou používá velká část populace, není ustrašenost, za kterou by tato strategie mohla být vydávána, ale jistý typ racionality, kdy se lidé snaží maximalizovat svůj zisk za současné minimalizace rizika. Neboť pro toho, kdo hospodaří s málem, je i malá ztráta velkou bolestí. Proto je opatrný a mnohdy čeká, jak se situace vyvine. Čehož důsledkem je to, proč je u nás obtížné přimět velkou část populace k protestům, ke kterým tito lidé přistoupí pouze v případě, že naprosto jasně uvidí, že jejich nečinnost povede k jisté ztrátě toho mála, co mají. Už nemají co ztratit …