Nová kronika Mlýna.

Akcí, na kterých lidé připravovali s velikou pílí svými silami do provozu Kulturní centrum a postupem času i jeho následovníky se většinou účastnili hlavně dospělí lidé. Avšak někde s sebou začali brát i děti. Ze začátku šlo hlavně o nouzové opatření, to když se doma neměl o děti kdo postarat a situaci tak bylo nutné vyřešit hromadným hlídáním pod dozorem lidí kteří se fyzicky nemohli podílet na stavbě, či úpravach budov a prostorů. Tito lidé, většinou staršího věku, hendikepovaní, či s fyzickými problémy tak hlídali děti přímo na místě, případně u sebe doma.

Pokud šlo přímo o místo, většinou zde byl vytvořen jakýsi ohraničený “dětský koutek” a je nutné dodat, že soustředění více dětí do jednoho místa mělo velmi zajímavý efekt, jak dodal pan Metuzalém, sedící s holemi ve svém požehnaném věku 103 let u stolu.

Pan Metuzalém:”z naší rodiny se tenkrát akce na přípravě Kulturního centra účastnili tři lidé, avšak měli jsme problém co s trojicí pravnoučat, kteří u nás byli na hlídání. Jelikož mně v té době bylo 95 let a napadlo mne, že stejný problém vzhledem k tomu, že jsou prázdniny bude mít víc lidí, jsem navrhl, že bychom mohli zorganizovat hlídání přímo na místě. Můj syn dal tento návrh na sociální síť a během chvíle se utvořila skupina “vzájemného dozoru”. Jelikož byl k dispozici vhodný uzavřený plac stačilo tento pouze vybavit příslušenstvím ve stylu: “co kdo přinese”. Ten přinesl stan, ten zase stůl. Další nějaké hračky, prostě co dům dal a hodilo se to.

Ze začátku jsme měli určité obavy jak to bude fungovat, avšak skutečnost předčila naše očekávání. Děti se velmi rychle začaly družit, hrát spolu různé hry a ty větší po nějakém čase i trochu pomohly. A co bylo nejdůležitější, v některých případech si přivedly i kamarády, kteří po čase přivedli i své rodiče a prarodiče. Takto se najednou začali zapojovat další lidé.

Po čase jsem si uvědomil, že se nám přímo před očima rozjíždí další kolo společenského sociálního darwinismu. Tentokrát už toho pozitivního, kdy se děti a mladí lidé vlastním přičiněním učí, že existuje i jiný svět, než nalinkovaný těmi nahoře. Bylo to spontánní, dané přirozenou touhou dětí a mladých lidí k družení, k tvoření part.”

Pan Balzagette:”během těchto dnů a večerů jsme zjistili, jaké množství lidí má hudební vlohy. Děti a i dospělí, kteří hráli na hudební nástroje si je mnohdy brali s sebou. To se pak z “dětského koutku” linula více, či méně dokonalá hudba a zpěv, často předznamenávající kulturní vložku ukončující den. Tato kulturní vložka se posléze stala tradicí a přitáhla k nám další lidi potvrzujíce staré rčení “co Čech, to muzikant.” Opakovala se tak historie, kdy vlastní kultura a hudba dokázaly i v minulosti spojit velkou část naší “běžné” společnosti.”

Martin, vysoký pětapadesátník stojící vedle stolu poznamenal:”lidé si během těchto akcí a setkání uvědomili jednu věc. A to tu, že pravidla vytvořená těmi mocnými “tam nahoře” jsou ve skutečnosti nastavena tak, aby lidi a hlavně děti rozdělovala. Nutila je být o samotě (s kamarádem mobilem v ruce), nebo v zařízeních podléhajících státnímu dozoru a ideologii.

Kdy jakmile si lidé toto uvědomili, zavedli si vlastní pravidla. Jedním z těchto pravidel bylo to, že pokud dojde k nějakému úrazu, či jinému problému řeší se to stejně jako kdyby se to stalo doma.

Toto byl jeden z faktorů vytvářející společnost kde jsou lidé zvyklí na to, že právo, zodpovědnost a povinnost jsou třemi vrcholy pomyslného trojúhelníku tvořícího základ společnosti.” Domluvil Martin, stojíce u stolu v části Mlýna přezdívané “Srdce Mlýna”. Nejstarší, původní části této osady, která se stala přirozeným centrem.