Nová kronika Mlýna.

1) Sociální selekce. Je-li lidská společnost žijící na určitém území vystavena určitým podmínkám, a to ať vnějším, či vnitřním, dojde postupem času prostřednictvím přirozeného sociálního výběru k tomu, že na tomto území začnou převažovat sociální typy lidí s vlastnostmi kterým tyto podmínky vyhovují. Případně i lidé kteří na těchto podmínkách vydělávají, či jsou schopni je ovlivnit ve svůj prospěch.

2) Sociální rigidita, alias mentální otroctví. Otrok, který za svůj dosavadní život poznal jen otroctví nechce svobodu, on chce nasadit jinému člověku okovy a tak ho ovládat. Což je způsobeno tím, že tento otrok za celý svůj dosavadní život poznal jen otroctví a ovládání druhými. Svobodu jako třetí možnost tento otrok nezná, proto ji ani nechce. Pokud tento otrok přesto svobodu dostane, velmi často neví co s ní má dělat a jak s ní má naložit. Tudíž tento bývalý otrok může o nově nabytou svobodu přijít přičiněním toho, kdož mu maže med okolo úst, zatímco mu zakovává nohy do okovů aby mu posléze strčil do úst roubík. Což tento bývalý otrok kvůli své naivitě a mnohdy I nezkušenosti není schopen rozpoznat. Výsledkem je poté to, že se z bývalého otroka stane otrok staronový. Analogicky, otrokář nikdy nepoznal jaké to je skutečně pracovat. Je navykla na to, že práci na něj dělají jiní, zatímco další na ně dohlédnou a další se starají o přísun nových otroků. Otrokář tak za celý svůj život poznal jen jaké to je rozkazovat, nařizovat, kontrolovat a domlouvat se se sobě rovnými, to jest dalšími otrokáři. Nedovede si proto představit že by měl žít jinak a pokud se stane, že otrok získá svobodu, otrokář udělá vše pro to, aby ho dostal zpět do své moci. Na což má vyčleněné své lidi, speciálně vyškolené a placené. Tito lidé dovedou bývalým otrokům, nebo lidem kteří nepoznali pravou tvář otrokáře a co to otroctví ve skutečnosti znamená namazat med okolo úst a zakovat jim nohy do okovů. Následně jim ještě strčí do úst roubík, to aby svým křikem nemohli varovat ostatní. Stejný systém jako je otrokář, otrok, dozorce a naháněč funguje i ve společnosti, v jejímž čele je po dlouhou dobu generačně neměnné vedení. Kdy se ti nahoře přizpůsobí svým rolím zrovna tak dobře, jako ti dole.

Stabilita systému. Sociální systém lidské společnosti vzniklý působením společenského sociálního darwinismu je samostabilní, neboť lidem kteří prošli selekcí společenského sociálního darwinismu dané podmínky vyhovují, v čehož důsledku se vědomě i nevědomě snaží o jejich zachování. Což je někdy výhoda a někdy nevýhoda závisející na podmínkách v samotné společnosti i jejím okolí.

Změny v systému společenského sociálního darwinismu. Změny v lidské společnosti mohou být jak rychlé, tak i pomalé.

1. Pomalé změny probíhají prostřednictvím postupného přizpůsobení se společnosti vnitřním i vnějším podminkám probíhajícím v rámci tolerance a adaptace dané společnosti nepřekračující limity samostabilizace z předchozího odstavce. Zde platí, že čím je společenský systém samostabilnější (rigidnější), tím je jeho míra přizpůsobivosti nižší. Změny pak mohou být buďto malé, a nebo pomalé (to aby se jim společnost stačila postupně přizpůsobovat).
2. Rychlé změny nastávají v případě, že je vlivem vnějších, či vnitřních podmínek prekročena tolerance samostabilizace společnského systému. Stávající systém je neudržitelný, rozpadá se a změna je poté velmi rychlá. Nastává efekt “přerušované rovnováhy”. Následkem prudké změny podmínek se rozeběhne nové kolo společnského sociálního darwinismu s následkem vnitřního přenastavení společnosti. A to z toho důvodu,,že výběrem způsobeným novými podmínkami vyhovují lidé a jejich skupiny s jinými vlastnostmi. Tato rychlá změna bývá někdy nazývána kolapsem civilizace, která už nedokázala obstát v konkurenčním boji a byla tak nahrazena či animovanána civilizací jinou, životaschopnější, či přizpůsobivější. Tímto procesem se obnoví přirozená rovnováha narušená kumulujícími se odchylkami civilizace původní, neschopné přizpůsobit se novým, či měnícím se podmínkám.

Přírodní zákonitosti. Systém společenského sociálního darwinismu podléhá přírodním zákonitostem stejně tak jako darwinismus klasický. Kde nejlépe prosperují druhy schopné se nejlépe přizpůsobit podmínkám v místě svého života, případně schopné tyto podmínky ovlivnit ve svůj prospěch. Toto samé platí i pro lidskou společnost žijící na určitém území. Kde to, co populaci dovedlo na vrchol, se může po změně podmínek stát příčinou jejího zániku, překoná-li rychlost změn schopnost adaptace dotčené lidské společnosti.

…

Z čehož vyplývá, že lidem kterým podmínky vyhovují je vlastní snaha o jejich zachování. Avšak v každé lidské společnosti existuje rezervoár lidí kteří se podmínkám přizpůsobí jen na oko. Tito lidé se takzvaně “ohnou”. Dělají, že jim podmínky vyhovují, přestože ve skrytu duše cítí, že to, co se děje je špatné. Že jim to nevyhovuje a oni musí z určitých důvodů držet krok. A to, jestli se narovnají, či nikoliv závisí na dalším vývoji podmínek.

Většinu těchto lidí, takzvaně ohnutých poznáte až když se s nimi spřátelíte a získáte si jejich důvěru. To teprve poté Vám řeknou jak to ve skutečnosti vidí, co cítí a jaký na to mají názor. Avšak s dovětkem:”nikde nemluv o tom, o čem jsme se teď bavili. Ať z toho nemáme problémy.”

V zásadě mohou u těchto takzvaně “ohnutých” nastat tři scénáře.

1. Prvním scénářem je případ kd, se podmínky pro tyto lidi s určitými vlastnostmi zlepší natolik, že mohou rozvinout své vlohy a ukázat co v nich je. A to jak v dobrém, tak i špatném smyslu slova. Což se ukázalo například v 90. letech 20. století, kdy se lidé kteří do té doby nemohli podnikat začali podnikání věnovat.
2. Druhý scénář nastává při takovém zhoršení podmínek, které už tito lidé nedokáží dále snášet a začnou se bouřit. Zde platí, že čím je změna rychlejší a výraznější, tím víc lidí se ozve.
3. Třetím scénářem je případ kdy podmínky nevybočí ani na jednu, ani na druhou stranu. Poté tito lidé prožijí svůj život v šedi dní všedních i nevšedních. A to aniž by mohli ukázat co v nich je. V dobrém, či špatném. Což bylo vidět nejvíc po listopadu 1989, kdy začala podnikat spousta schopných a poctivých podnikatelů, stejně tak jako podnikatelé pro které byl podvod denním chlebem a neplacení svých závazků módou. Čímž tito podnikavci, mnohdy až podvodníci uvedli spoustu schopných podnikatelů, kteří se na ně nedali pozor, do problémů. Leckdy až existenčních. Toto trvalo do doby, než tlak společnosti donutil zodpovědné osoby přijmout taková opatření a zákony znemožňující toto jednání.