Nová kronika Mlýna.

Ve společnosti se mnohdy vyskytuje zajímavý sociologický až sociopatický jev, který jsem nazval syndrom nakopnutého psa. A to podle jevu, kdy tyran týrá svého psa, nakopne ho a pes místo aby svého tyrana pokousal se k němu lísá.

Toto jednání vypadá na první pohled divně až nesmyslně, avšak v jeho jednání je jistá logika.

Týraný pes může svého pána pokousat, avšak je mu jasné, že pokud zaútočí, byť v sebeobraně, na svého trýznitele, bude následovat jeho okamžitá likvidace. Tyran, myslící si, že může svého psa ovládat a bít, jak se mu zlíbí, neboť ve svých očích je on tím, kdo určuje pravidla tuto obrannou akci svého psa nevezme jako to, že překročil hranice. Ale jako vzpouru. Vzpouru kterou musí okamžitě a nemilosrdně zlikvidovat řídíce se heslem”:pes který ochutnal krev svého pána musí být okamžitě utracen, neboť poznal že moc jeho pána má své limity. Toto není “sorry, přehnal jsem to, udobříme se.” Ale naprosto nekompromisní “kdo z koho”. Kdy ješitnost a ego pána psa mu nedovolí se k němu chovat dobře. A to též z toho důvodu, že pán tyran považuje dobré jednání za slabost. A navíc má strach z pomsty svého psa. Který poznal jaké to je být vystaven krutému jednání, kterému se mohl přizpůsobit i zcela nečekaným a pro kruťase překvapivým způsobem.

Tento jev se vyskytuje ve vztahu mezi lidmi, kdy oběť šikany dále trpí pod jhem šikanisty, kdy někdy kroky svého trýznitele omlouvá. Nejedná se však o stockholmský syndrom založený na principu mentálního sblížení vyvolaný společným pobytem, ale o strach z vlastního zničení. Právě strach ze zničení je hlavní motivací syndromu nakopnutého psa.

Syndrom nakopnutého psa se může vyskytovat i v politice, kdy představitelé vládnoucí strany (koalice) pro některé lidi zcela nepochopilně ustupují opozici, která si za svého působení vytvořila silnou mocenskou základnu. Tak, že postupem podobným dlouhému pochodu institucemi obsadila důležitá média a důležité posty v justici. Čímž došlo k vytvoření postu “tyrana” majícího možnost vládnoucí stranu (koalici) v roli “psa” zničit v případě, že by se vládnoucí strana dopustila aktů vážně ohrožujících posty a peníze opozice. Kdy se tato opozice dříve ve funkci vládnoucí strany (koalice) dopustila mnoha afér, jenž v případě vyšetření mohou pro ně znamenat konec, což bylo mimo jiné důvodem pro vytvoření takového mocenské základny. Mocenské základny, která se může stát příčinou prohry současné vládní koalice v dalších volbách, neboť takovéto jednání vypadá jako těžká, či dokonce vědomá neschopnost. Což následně pokud současná opozice vyhraje v dalších volbách zpravidla povede k velmi rychlé mocenské (nejspíš nikoliv fyzické) eliminaci současných představitelů moci. A to z toho důvodu, že strůjci, kteří vytvořili tuto mocenskou základnu nebudou vstřícné jednání brát jako ochotu se domluvit, ale jako mocenskou slabost kombinovanou s drzostí, kdy se moci na volební období uchopila strana, která podle nich měla šoupat nohama v opozici a její předseda měl sedět v kriminále.

Tato situace je pro lidi zasažené tímto jednáním a pohybující se v roli nakopnutého psa velmi ošemetná. A to z toho důvodu, že přechod do ofenzívy bez patřičné a velmi důkladné přípravy vede velmi často k mocenské likvidaci dotyčného “odvážlivce”. Proto je třeba postupovat velmi obezřetně a na protiúder si připravit půdu. Agresora myslícího si, že je sám pán Bůh ukolébat vstřícným a naoko slabým jednáním. To aby pod vlivem uspokojené ješitnosti jeho ostražitost poklesla. Zároveň dochází k “únikům” zpráv podkopávajících autoritu představitelů opozice a s nimi spojené “mocenské základny” a mocenským hrám, které byť na první pohled vládnoucí strana prohraje, dojde ve skutečnosti ke ztrátě kreditu i autority vyhrávající strany před občany země i cizími státními představiteli.

Cílem této strategie je co nejvíce oslabit podporu představitelů opozice vystupujících v roli “tyrana” od obyvatel a části státní správy, což se děje postupně, nenápadně a minimálně ze začátku bez reakce příslušných orgánů státní moci. Orgány státní moci tyto zprávy přehlíží proto, protože mocenská základna vytvořená nynější opozicí v době jejího vládnutí je ještě funkční a lidé kteří by chtěli problém řešit nechtějí riskovat profesní likvidaci. Čekají na svůj čas.

Čas, který musí přijít ve správnou chvíli. Ve chvíli, kdy je patřičně směrovanými úniky informací podpora opozice dostatečně nahlodána. Avšak ne moc pozdě, protože to si poté občané sledující příliš dlouhé období slabé vlády začnou myslet že vláda je slabá, neschopná řešit to, co by v normálním státě stačilo minimálně na vyšetřování (pokud už ne rovnou na kriminál) a od vlády se odvrátí. Což je začátek jejího konce.

My Češi jsme se působením okolností a podmínek vyvinuli tak, že dokážeme podpořit stranu konfliktu u které vidíme že dokáže přehrát do té doby silnější stranu. Stranu která si pro svůj boj dokázala připravit podmínky, dokázala protivníka takzvaně “očůrat” a vystihla pro svůj boj tu správnou chvíli. Chvíli, kdy do té doby silnější strana ztratila širokou podporu.

Což je ta chvíle kdy se probudí lidé chtějící řešit do té doby opomíjené kauzy cítíce a vidíce že mohou skutečně vykonávat svoji práci beze strachu z profesní likvidace.