Nová kronika Mlýna.

Dlouhý pochod institucemi je strategie prosazující plánovanou radikální změnu společnosti postupným obsazováním klíčových pozic ve školství, médiích, státní správě, justici a na úřadech. Postup dlouhého pochodu institucemi je zpravidla “zdola nahoru”, kdy se ve vytipované instituci, úřadu atd nechají zaměstnat zastánci “nového pořádku”. Tito lidé nejprve perfektně plní nařízení svých nadřízených, přičemž však leckdy zároveň drží ochrannou ruku nad svými souvěrci. Tito lidé, zastánci “nových pořádků” postupně stoupají v hyearchii úřadu či instituce stále výše a na místa pod sebe přijímají své souvěrce. Tímto postupem se postupně vytváří základna lidí kteří souzní s novým pořádkem. Tito lidé pronikají stále výše, jejich moc roste a zároveň tak i možnost ovlivňovat a vytvářet tvorbu nových zákonů a nařízení. Takto se náplní druhá strana dlouhého pochodu institucemi tvrdící že instituce svým rozhodováním a mocenským působením formují občanskou společnost.

Zastánci “nového pořádku” takto postupně obsadí klíčové pozice ve státní správě, justici a ve školství. Vznikne tak trojúhelník moci kdy školství zajišťuje výchovu vhodně ideologicky zpracovaných mladých lidí, státní správa vydává závazná rozhodnutí (vláda zákony) a justice odsoudí lidi kteří nesouhlasí s nastoleným trendem.

Jak lze mladým lidem vymýt hlavu aniž by si mladí lidé uvědomili že jsou ve své podstatě obětí přinášenou na oltář zastánců ” nového pořádku”? Že si takto ničí budoucnost a uvazují se do spárů chudoby? Velmi jednoduše.

1. Stačí využít přirozené lenosti mladých lidí a jejich zájmu o družení se do part se stejnými zájmy. To pak stačí aby došlo k upozadění technických a logických předmětů u kterých se musí myslet (a u řešení dokázat jak se k němu dotyčný dostal (*)) a rozvoji takzvaných “měkkých” předmětů kde netřeba příliš myslet.
2. Druhou ingrediencí této směsi je stav kdy média začnou ukazovat a propagovat šťastné smějící se lidi kteří pro to, čeho dosáhli nemusí nic umět. Stačí si jen vzít půjčku, úvazek, … . Prostě žít povrchně, nepřemýšlet. Což je způsob jakým se odbourává vzájemná závislost času, schopností, píle a úspěchu. Kdy se o úspěch bojuje. A člověk si poté úspěchu váží neboť toho pro něj tolik vykonal… .
3. Vyvolání strachu. Takto se využívá touhy mladých lidí “někam patřit”. A strachu z vyloučení ze společnosti. Strachu ze samoty která je velkým strašákem většiny mladých lidí chtějících “někam patřit”. Být se svými.
4. Generační střet. Zastánci “nových pořádků” zhusta využívají generačního střetu s cílem rozbít širší rodinu a zbavit tak jednotlivce její podpory v krizové situaci. Čímž dotyčného učiní na sobě závislým. Přitom si však málokdo uvědomuje že generační střet mezi dětmi a jejich rodiči je naprosto běžnou a přirozenou součástí života reagující na vývoj společnosti a podmínek v čase. Kdy staří lidé žili v určité době s určitými podmínkami a výzvami, čemuž se museli přizpůsobit pokud chtěli obstát. A mladí? Ti žijí tady a teď. S podmínkami a výzvami na které musí reagovat bez historických konsekvencí které mají jejich rodiče. Tudíž každá z generací má jiný reakční vzorec na danou situaci a jiný náhled na to, co se děje. Z čehož vznikají rozpory mezi dětmi a rodiči. U tohoto tématu je velmi zajímavé že se někdy prarodiče zastávají svých vnoučat proti rodičům. Toto může mít dvě příčiny. První je ohromný nadhled a zkušenost z vlastního generačního střetu se svými rodiči která prarodiče naučila zvažovat podmínky a schopnosti reakce vnoučat. A nebo je to proto, protože prarodiče už částečně zapomněli jaké to bylo zamlada. Čímž se přiblížili reakčnímu vzorci zkušenostmi nepopsaných mladých. Mohou zde být i jiné příčiny, ale ty už zde nebudeme probírat. Jen připomenu jednu věc. Než se začít rozčilovat “co to ti xxx zase udělali?” je lepší se jich zeptat Proč? Jaký to mělo důvod? Ať to řeknou. A pak to s nimi probrat… .
5. Legislativní smrt. Zastánci dlouhého pochodu institucemi se snaží legislativně společnost co nejvíce omezit. Dosáhnout stavu kdy je na všechno třeba jejich povolení.

Takto jsme probrali postup dlouhého pochodu institucemi, který ve své podstatě formuloval německý studentský aktivista Rudi Dutschke okolo roku 1967 kdy se nechal inspirovat čínskou kulturní revolucí, takzvaným “Dlouhým pochodem”.

…

Nyní však nastává otázka co s tím. Škoda na společnosti již byla natropena, pomyslné mléko rozlito. Není však vhodné nad ním brečet, to problém samo o sobě nevyřeší. Je třeba formulovat myšlenky a postupy jak vychýlenou společnost narovnat.

1. Dlouhý antipochod institucemi. V podstatě se jedná o zopakování dlouhého pochodu institucemi, avšak s cílem dát společnost do pořádku. Podpořit tvořivost, zvídavost a touhu “něco” prakticky dokázat. To “prakticky” je velmi důležité, značí to totiž použitelnost. Postup je stejný, osazenstvo úřadů, institucí, justice, škol atd se postupně obmněňuje zdola nahoru, kdy se ti co zůstávají musí postupně přizpůsobit (zde zafunguje společenský sociální darwinismus).
2. Vlastní struktura. I zastánci dlouhého pochodu institucemi měli svojí paralelní strukturu udělanou z buněk kam mohli lidé nesouhlasící s do té doby většinovou společností přejít. Kde ti lidé, kterým jejich vrstevníci řekli “vypadni” zakotvili. Našli zde nový kolektiv který se jich ujal a oni byli poté velmi často velmi loajální. K tomuto účelu mohou posloužit Národní komunitní centra vytvářející paralelní strukturu ke které může časem přejít stále více mladých lidí. U kterých poté bude moci být vhodným způsobem a postupem formováno kritické a logické myšlení. Zde platí, že čím víc lidí si od sebe kamarila vyhodí/vyštve, tím bude slabší a o to víc posílí protistrana.
3. Média. Zde je nejlepším způsobem vytvoření vlastních médií. Organicky šířených mezi lidem. Nabízejících nové postupy, náměty k diskuzi a co je důležité i přehmaty protistrany. Která se jich ve své nadutosti dopustí víc než dost.
4. Právo & justice. Je potřebné si to své zajistit i po právní stránce. A je ještě lepší své lidi kteří na to mají posílat na studia práv. Tito lidé se poté mohou stát nejen právníky a advokáty, ale nastoupit i na uvolněná místa soudců. Tady si člověk uvědomí co znamená hláška z některých západních filmů “máme svého soudce”. Které do té doby nevěnovai pozornost a brali ji jako kulisu tamní společnosti. Která se však dokázala prolobovat i k nám.
5. S obzvláště zatvrzelými “produkty” dlouhého pochodu institucemi je možno jednat jako se zmrdy. To jest si archivovat všechny jejich přešlapy, porušení zákona, pravidel, nadržování, aroganci (za aroganci se mnohdy schovává nedostatek vlastních schopností) a tak podobně a tyto jejich “lapsusy” na ně ve vhodnou chvíli vytáhnout, což zpravidla funguje jako protikariérní bomba. Zároveň je možné na dotyčného podávat stížnosti k nadřízeným jeho nadřízeného, což může pod nadřízeným dotyčného “zapálit” židli. Neboť ti budou muset řešit velké množství (medializovaných) stížností což časem začne ohrožovat jejich teplé fleky. A jelikož platí zásada padajícího trusu to nadřízený dotyčného bude muset řešit, jinak se mu může stát že řádně zamazán od trusu poletí též a jinou práci si jen tak nesežene.
6. Volby. Je velmi vhodné si mezi sebou vybírat lidi schopné a ochotné jít do voleb. Tyto lidi je navýsost vhodné si prověřit z hlediska vydíratelnosti a pevnosti charakteru (převlečení kabátu !!!) a následně je s dostatečným předstihem medializovat a následně nasadit do voleb. S ohledem na to aby mezi nimi nedošlo ke kanibalizaci hlasů.

Postup je to dlouhodobý, kdy se lidé musí dokázat spojit a vymyslet strategii a taktitu které se musí dokázat jak udržet, tak ji i pod tlakem okolností změnit. Což může protivníka očekávajícího určitou reakci překvapit a způsobit tak jeho porážku.

…

(*) Slovo autora: Na střední škole po nás učitelé chtěli abychom před nimi dokázali výsledky své práce obhájit. Abychom zdůvodnili svůj postup a jak jsme se k výsledku dopracovali. Mnoho z nás to bralo jako zbytečnost, neboť podle pouček a vzorečků bylo vše v pořádku. Nechápali jsme proč to po nás chtějí. To, proč po nás tehdy chtěli zdůvodnit postup naší práce a jak jsme se dostali k výsledkům jsem pochopil až po letech. Chtěli abychom přemýšleli nad tím co děláme a proč to tak je. To bylo to “proč” a “jak”. To byl klíč rozlišující mezi samostatně myslícím člověkem a “robotem” vykonávajícím zadané/naučené operace.

K tomuto se váze jedna příhoda. Třídní učitel na střední škole nám říkával “Koukejte tak, aby jste viděli.” Toto heslo jsem si po mnoha letech, v lehce pozměněné podobě “Koukej tak, aby jsi viděl.” vzal za své.