Nová kronika Mlýna.

Jak již Martin řekl, vyvlastnění v soukromém zájmu bylo nepřípustné. A to z toho důvodu, že by to nejen neřešilo vlastní problém nedostatku bytů (zbourat někomu domov znamená že tento člověk bude muset řešit své bydlení aniž by sám chtěl. Obzvláště když ho měl vyřešené “po vlastní ose”). A navíc to ve své podstatě znamená zavedení kast dělících lidi na “obyčejné”, “obslužné” (to jest státní aparát) a “vyvolené” (ti co jsou nahoře a mají “práva”).

Proto byla řešena otázka bydlení širokých vrstev obyvatel a problém “investičních” stavebních pozemků. Se stavebními pozemky to bylo jednoduché, bylo schváleno že obce mohou rozhodnout o takzvaném “podmíněném stavebním pozemku”. To jest o tom, že změna pozemku na stavební může být časově omezená na minimálně pět let během kterých musí být vydáno stavební povolení. Pokud stavební povolení do té doby není vydáno, a nebo v případě že běží žádost o stavební povolení si majitel pozemku nezažádá o prodloužení lhůty podmíněnosti se zařazení pozemku mezi stavební pozemky ruší s tím, že se pozemku vrací jeho původní účel. Takže pokud byla ze zahrady udělaná stavební parcela a během lhůty podmíněnosti kterou stanovil obecní úřad není vydáno platné stavební povolení se ze stavebního pozemku stává opět zahrada. Pokud je v době konce podmíněnosti v běhu žádost o stavební povolení si žadatel může zažádat o prodloužení této lhůty které platí buďto do vydání stavebního povolení (pak parcele zůstává status “stavební”, a nebo do zamítnutí žádosti o stavební povolení kdy se parcele tímto zamítnutím vrací původní účel. Pokud uplyne lhůta podmíněnosti a pozemku se tak vrátí jeho původní účel lze o nové zařazení mezi stavební pozemky žádat nejdříve po lhůtě stanovené územním plánem (tato lhůta byla u obcí většinou tři až pět let). Obcím samozřejmě zůstala možnost nechat stavební pozemky stavebními nastálo. Bez časové podmíněnosti.

Tato úprava zajistila značné omezení blokování stavebních pozemků lidmi kteří ve skutečnosti nechtěli stavět. Kteří sázeli na růst cen pozemků. Kdy tato úprava, ve své podstatě časový test znamenala že lidé kterých by se tento časový test dotkl tyto pozemky raději prodali lidem kteří doopravdy chtěli stavět. Protože jim bylo jasné že v okamžiku vypršení časového testu jejich pozemek ztratí na ceně. Takto došlo k oživení nabídky stavebních pozemků a určitému poklesu jejich cen.

Dalším krokem řešícím bydlení byl program takzvaných “Nulových bytů”.