Nová kronika Mlýna.

V době feudalismu bylo vzdělání výsadou bohatých lidí. Informace se tehdy šířily formou knih které byly ručně psané a ilustrované. Též samotný papír se vyráběl ručně zrovna tak jako inkoust a barviva. V čehož důsledku byla kniha pěkně drahá a mohl si ji dovolit skutečně majetný člověk. Běžný člověk se ke knihám nedostal, nezaplatil by je a tudíž tak ani nepotřeboval umět číst a psát. Ve výsledku tak byla převážná část obyvatelstva negramotná. Ti lidé neměli potřebu číst a psát a navíc to ani nepotřebovali. Věřili tomu co se jim řekne a takto byli snadno ovladatelní. Neboť když nemáte přístup k informacím a ani možnost si je ověřit jste vydáni na pospas tomu kdo vám Informace podává.

Běžela léta a jistý pan Guttenberg vynalezl tiskařský lis. Najednou netrvalo napsání jedné stránky půl hodiny. Ale bylo to dílo okamžiku. A navíc bylo možné stránky tisknout v mnoha exemplářích. Za podstatně nižší cenu než jakou stálo ruční opisování. Takto byly knihy najednou podstatně levnější a začaly se šířit do nižších tříd obyvatelstva. Jako byli měšťané a řemeslníci. Tato možnost vlastní informovanosti tak podnítila touhu po vzdělání. Lidé chtěli umět číst a psát a zároveň chtěli aby toto uměly i jejich děti. Tato vzdělanost se zatím týkala jen těchto středních vrstev obyvatelstva které si takto mohly vyměňovat informace. Čehož důsledkem byl rychlejší pokrok, neboť víc hlav toho nejen víc ví, ale hlavně toho víc vymyslí. Docházelo tak k průmyslovému rozvoji zemí a potřebě dostat lidi do vznikajících továren. Které mimo zbohatnuvších řemeslníků a měšťanů budovali i feudálové kteří pochopili výzvy nové doby.

Tyto změny si vynutily nejen změnu společenského uspořádání společnosti (konec nevolnictví), ale vynutilysi i zavedení povinné školní docházky všech dětí bez rozdílu. Mimo jiné i z toho důvodu že člověk který šel pracovat do továrny musel umět přečíst nápisy na strojích a čísla na stupnicích. A umět s tím pracovat. Takto se vzdělanost rozšířila i do nejnižších vrstev společnosti. Kde byli též chytří lidé. Ti najednou dostali možnost postoupit do vyšší společenské třídy díky své chytrosti. Obzvláště když majitelé firem začali vyhledávat talenty a těm umožnili vystudovat školy i nejvyšších stupňů. Takto došlo k situaci kdy toho mnoho lidí nejen mnoho ví, ale i mnoho toho vymyslí. Takto došlo k akceleraci vědeckotechnického rozvoje. Následoval mohutný rozvoj vědy, techniky a lékařství. Podpořený mimo jiné tím že v Evropě bylo mnoho malých států které si vzájemně konkurovaly. A občas spolu i válčily. Byly to závody jak ve zbrojení, tak i ve vědě a její praktické aplikaci v průmyslu, zemědělství, lékařství a mnoha dalších oborech. Což zcela samozřejmě vyžadovalo i odpovídající školství. Takto vznikl provázaný systém kdy se školství, průmysl a další obory vzájemně synergicky posouvají kupředu.

Avšak nic netrvá věčně. Hodnoty vytvořené tímto systémem umožnily části společnosti věnovat se neproduktivní činnosti. Nešlo o umění a sport jak by si mnozí mysleli neboť pro zdravý psychický a tělesný vývoj člověka jsou nutné i tyto dvě složky. Ale šlo o různé byrokratické procesy, vytváření různých regulací a podobné neproduktivní činnosti. Které hodnoty spotřebovávají. Tito byrokraté začali vymýšlet různé regulace které firmy musely plnit. A čím více regulací bylo, tím víc byrokratů na to bylo potřeba. Vznikl tak začarovaný kruh kdy byrokraté vymýšlející další a další regulace vyžadovali jak víc byrokratů u sebe na úřadě, tak i ve firmách. Což si vyžádalo odpovídající změnu školství. Proti původně preferovaným oborům začaly být preferovány obory takzvaně “humanitní”. To “humanitní” dávám do uvozovek proto, protože se nejedná o čistě humanitní obory jako byly například obory lékařské, literární a jiné potřebné i před tím. Toto byly a jsou ve své podstatě obory parazitní, neboť lidé kteří je vystudují a následně v nich pracují hodnoty nevytváří. Oni je spotřebovávají a v mnoha případech brání jejich vytváření. Což nejen že snižuje produktivitu společnosti, ale hlavně to zdražuje veškeré produkty a služby. Kdy je byrokrat čistým nákladem který je nutné zaplatit. V ceně výrobků a služeb.

Posléze, jelikož je nutné mít v pořádku hlavně všechny papíry a skutečné vlastnosti výrobků a služeb ustupují do pozadí dochází ke snížení tempa inovací. Průmysl začne zaostávat proti světovému vývoji což se zpětnou vazbou odrazí ve školství. A ve firmách kde vzhledem ke změně paradigmatu společnosti není důležité mít ve vedení člověka který rozumí výrobě a pracovníkům. Tak jako to bylo kdysi. Kdy byli mistři a výrobní vedoucí praktiky kteří rozuměli strojům a lidem. Kteří věděli jak to udělat aby stroje fungovaly a lidé odvedli dobrou práci. To se změnilo. V nové, byrokratické době začali být důležitější byrokraté. Kteří budou mít to správné razítko. Správně nastavené “procesy”. Byrokratické procesy.

Výsledkem je rozpor mezi praxí a byrokracií. Kdy byrokraté vymýšlí jak si svoji “práci” co nejvíce usnadnit a zároveň prokázat svoji nepostradatelnost. Začnou vymýšlet různé ukazatele, nařízení, postupy a další mnohdy výmysly které musí ti dole, ve výrobě plnit. Kterým to mnohdy komplikuje práci i život tak se tyto, v jejich očích nesmysly snaží obcházet. Což se byrokratům nelíbí, nastupuje tedy tuhá kontrola. Lidé kteří se do té doby věnovali produktivní práci se tak najednou musí věnovat mnoha dalším činnostem. Okrádajícím je o pracovní čas a o sílu. Svazující je předivem byrokratických nařízení kdy je nutné dodržovat nastavené postupy. V této chvíli lidé vnitřně rezignují na tvůrčí činnost a stávají se pouhými vykonavateli postupů. Úzus že mnoho lidí toho nejen mnoho ví, ale zároveň toho i mnoho vymyslí tak padá. Neboť když mnoho lidí dodržuje nastavené postupy od kterých se bez souhlasu byrokrata nelze odchýlit tito lidé nic nového nevymyslí. A když už něco vymyslí si to nechají pro sebe. Pokud tedy neodejdou.

Výsledkem je vnitřní stagnace společnosti která navenek dodržuje všechny nastavené postupy, avšak vnitřně už zemřela. Neboť nastavené postupy nedávají prostor pro iniciativu.

Toto zpětnou vazbou ovlivňuje i školství. Kdy se samostatné tvůrčí myšlení stává nevhodným, neboť daleko důležitější je dodržovat nastavené postupy. Člověk nemá přemýšlet nad tím co dělá a co se učí, má si vybrané informace najít a zpracovat je nastaveným a naučeným postupem. Výsledkem je zaostávání společnosti, její zahnívání a informační rigidita. V této fázi vývoj společnosti uteče a tato je v lepším případě “skanzenizována”, což znamená propad na nižší úroveň vývoje, nebo rozvrácena okolím když tlak okolí překročí pevnost a odolnost společnosti. A nebo dojde k vnitřní změně, katarzi společnosti když se v ní najdou lidé kteří chtějí tvořit. A tito jsou dost silní na to aby prosadili změnu.

PS: víte jak lze vnitřně zlikvidovat konkurenční firmu? Stačí ovlivnit/zaplatit či tam poslat člověka který bude vést oddělení mající na starosti tvorbu vnitropodnikových předpisů a kontrolu jejich dodržování. Po nástupu do funkce, rozkoukání se, zjištění kdo pro něj bude dělat a kdo bude naopak překážkou jeho plánům tento člověk začne měnit vnitropodnikové předpisy tak, aby se podle nich nedalo rozumně dělat. Zároveň bude odstraňovat jemu nepohodlné lidi a na jejich místa dá své kamarádíčky a lokaje. Pracovníci firmy tak budou místo produktivní práce řešit hlavně papíry, skoro všichni dostanou tablety či jiné nástroje digitální kontroly do kterých budou zadávat úplně vše. Což je bude od produktivní práce zdržovat. S tím, že tento ovlivněný vedoucí rozšíří kontrolní oddělení kontrolující jím nastavené “postupy” kdy bude jejich porušení přísně trestáno. Ve výsledku se tak mnoho energie lidí a peněz ztratí na tyto neproduktivní činnosti. A na platy a vybavení lidí kteří toto vymýšlí a kontrolují. Následkem je stagnace a dost možná i úpadek společnosti. A co hlavně: narušení důvery mezi pracovniky a vedením které přehnanou kontrolou dává pracovnikům najevo že jim nevěří. Z firmy a mnohdy i společnosti se tak stává digitální koncentrák kde si každý nosí digitálního dozorce s sebou.