Nová kronika Mlýna.

Ekonomika první: naše továrna za rok zpracovala 1000 tun mědi ze které vyrobila elektrické kabely a trolejový drát. Trolejový drát byl použit při ekektrifikaci železniční trati která zlepšila obslužnost regionu a rychlost přepravy po železnici. Elektrické kabely skončily v bytové výstavbě a průmyslu. Pracovníci továrny na konci roku dostali prémie které dílem utratili za dárky a dílem usetřili. Stát obdržel z výroby i mezd daně.

Ekonomika druhá: státní plánovací komise naplánovala že továrna za rok zpracuje 500 tun mědi. Ze které vyrobila elektrické kabely a trolejový drát. Avšak jelikož plánovací komise neodhadla potřebu průmyslu, bytové výstavby a železnice a během roku nebylo možné plán změnit, neboť na měď navazovaly další potřebné materiály (izolace, stroje na výrobu,…) vznikl během roku nedostatek kabelů. Bytové a průmyslová výstavba se opozdily, což vedlo k přebytkům jinde a železniční trať se podařilo elektrifikovat jen zčásti. Dál tak po ní jezdily dieselové vlaky a pokračování elektrifikace si vyžádalo další výluky. Ochromující a snižující již tak mizernou dopravní dostupnost kraje. Pracovníci továrny dostali na konci roku jen běžný plat zvýšený o vánoční prémii 100Kč. Co si o této “prémii” mysleli nechť zůstane mezi nimi. A daně? Ty byly podle plánu… .

Ekonomika třetí:investiční fond nakoupil futures poukázky na 1000 tun mědi. Poté, co cena mědi na burze vzrostla fond tyto futures poukázky prodal. Z kurzového rozdílu realizoval zisk který prostřednictvím holdingové struktury odplul do daňového ráje. Ruinami továrny která dříve vyráběla elektrické kabely a trolejový drát se proháněl vítr a bezdomovci. Z nichž někteří dříve v této továrně pracovali a vzpomínali na to jaké to bylo když chodili do práce a ze svých výplat si mohli dovolit obstojný život. A daně: stát žádné nedostal. Naopak musel vyplácet podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky. V některých případech i pohřebné.