Nová kronika Mlýna.

Červen 2034. Pozdní odpoledne.

Hotelem ve velkém britském městě náhle otřese mohutný výbuch. Čelní stěna jednoho pokoje je výbuchem vyražena na ulici, boční stěny pokoje jsou rozvaleny do stran, tím se stropy pokojů propadají o patro níž kde proráží podlahu poškozenou výbuchem. Ta se řítí dolů spolu s ostatními troskami. Následně se propadá pokoj v nejvyšším patře hotelu i se střechou a na místě vypuká požár.

Na místo přijíždí záchranáři. Hasiči hasí oheň a z budovy vytahují přeživší lidi. Někteří jsou v pořádku, někteří jsou zranění. Posléze po uhašení ohně a zajištění těžce poškozené zdi proti zřícení začnou záchranáři odklízet trosky. Postupně během noci z trosek vytáhnou celkem sedm mrtvých a dva těžce zraněné lidi. Z nichž jeden o dva dny později umírá v nemocnici na následky těžkých popálenin a dalších zranění. Z celkem devíti lidí kteří byli v inkriminovaném prostoru tak přežívá pouze jeden. Jehož identita je držena pod pokličkou.

Druhého dne je na internetu zveřejněno prohlášení maskované osoby se samopalem v ruce se zelenou vlajkou za zády. Tato osoba ohlašuje že výbuch v hotelu kde zahynulo sedm představitelů dvou politických stran a neziskových organizací podporujících migraci a tvrdé potlačování protestů domácího obyvatelstva je dílem Nové irské republikánské armády. Zkráceně NIRA. Který byl podle slov této osoby namířen proti představitelům stran kteří se v hotelu sešli a které podle jeho slov zradily vlast a zavedly teror proti vlastním lidem.

NIRA se stala jedním z nastupců staré IRA což bylo do značné míry teroristické hnutí chtějící odtrhnout Irsko od Velké Británie. Toto hnutí vzniklo poté, co byli zastánci samostatnosti Irska po povstání počátkem dvacátého století zatčeni a z oblasti odvezeni pryč. Poté v oblasti doutnalo násilí které propuklo v sedmdesátých letech poté co bylo zastřeleno 13 účastníků demonstrace. IRA se poté aktivovala a bombovými útoky odpovídala na akce britských sil. Tak to bylo až do uzavření příměří a odzbrojení IRA. Vypadalo to, že už bude klid a Irové se budou moci v klidu věnovat své zábavě. To jest družení v pubech. Kde se tento národ zocelený hladomory, exodem a terorem rád scházel v družném popíjení.

Avšak nastala migrační krize a do země začaly proudit hordy nepřizpůsobivých migrantů. Kteří mimo jiné napadali a znásilňovali domácí obyvatelstvo. Což prováděli i v Irsku, kde se v červnu roku 2026 stala akce kdy se přistěhovalec snažil uříznout hlavu domorodci rozbuškou k demonstracím. Lidé začali protestovat. Vláďa tyto protesty tvrdě potlačila a někteří lidé skončili ve vězení. Což byla v podstatě stejná reakce jako před desetiletími kdy tvrdý postup a zavírání nepohodlných osob do vězení vedly k odporu Irů. Tudíž po několika dalších útocích zesílilo volání části společnosti že se s tím musí něco udělat. Došlo k založení několika skupin jimž doposud žijící pamětníci předali své zkušenosti jenž byly obohaceny o výdobytky nové doby. Tyto skupiny vedly své akce proti představitelům stran podporujících migraci a tvrdý postup vůči domácím. Došlo k několika atentátům, bombovým útokům, dronování a sniperským útokům proti jednotlivým osobám. K tomu docházelo k vypalování budov kde bylo migranti ubytováni a celkově jim byl život v Irsku znepříjemněn natolik že začali odcházet do Velké Británie. Což se tamní vládě nelíbilo a rozhodla se vojensky zakročit. Nevědíce že povstalci mají bojové drony které si dílem koupili a dílem postavili. Což v kombinaci s tím, že ozbrojené síly Velké Británie byly jen stínem toho čím byly před padesáti lety značilo velký problém. Kdy jedna strana postupovala “tak jako vždycky”, zatímco ta druhá se připravovala. Tiše a skrytě. Byli to potomci lidí kteří přežili hladomory a útlak před kterým neutekli. Byli zocelení a houževnatí. Nezdolní. Nastal tak souboj dvou kultur. Jedné která byla zvyklá být pupkem světa, o všem rozhodovat, dala světu kapitalismus který se přetvořil v imperialismus zničený rakovinou progresivismu a rasismu verze 2.0. A kultury druhé která po hladomoru 19 století poznala jaké to je mít zničenou rodinu. Jaké to je když je část populace donucena k exodu. A poznala to, že když chce přežít musí být její příslušníci nejen nezdolní a houževnatí. Ale že se hlavně musí být schopni domluvit a držet pohromadě. Irská hospoda, pub se tak stal jejich přirozeným kutlurním centrem do určité míry nahrazujícím rodinu. Vznikl tak systém “buněk” který se přenesl i do systému jejich boje. Systému který je postrachem každé konvenční (okupační) armády a bezpečnostních složek. Neboť hrubou sílu nahrazuje tvárností, houževnatostí a mnoha malými i většími buňkami kde zničení jedné buňky skoro nic neznamená. Kdy tvrdší postup armády a bezpečnostních složek způsobí že stále více Irů se stane nezdolnými. Síla nezmůže sílu, ale vytvoří protisílu. Čemuž se progresivisté snažili čelit cenzurou nevhodných videí a naopak ukazováním videí kde Irové jednají tak jak jednají. Byla to klasická snaha o dehonestaci Irů a snaha odřezat je od podpory. Ale hlavně snaha nepřipustit aby většinová společnost v EU viděla to, co vidět nemá. To, co se stane když se lidé dokáží domluvit a zasáhnout. Když jsou ti, kdož problém způsobili postavení před jeho následky.

Britské tajné služby sice někdy dokáží infiltrovat vedení některých skupin a tyto posléze zničit či si je “ochočit”, avšak tento postup vyžaduje čas a informace. Což jsou dvě komodity kterých se v akutní fázi protestů, případně útoků nedostává. Obzvláště je-li naprostá většina irské populace nejen naštvaná, ale i odhodlaná. Kdy se navíc Irové z obavy před internetovým odposlechem mohou uchýlit ke klasickým historií odzkoušeným, případně maskovaným způsobům komunikace.