Nová kronika Mlýna.

Červen 2034. Pozdní odpoledne.

Hotelem ve velkém britském městě náhle otřese mohutný výbuch. Čelní stěna jednoho pokoje je výbuchem vyražena na ulici, boční stěny pokoje jsou rozvaleny do stran, tím se stropy pokojů propadají o patro níž kde proráží podlahu poškozenou výbuchem. Ta se řítí dolů spolu s bočními stěnami pokoje. Následně se propadá pokoj v nejvyšším patře hotelu i se střechou a na místě vypuká požár.

Na místo přijíždí záchranáři. Hasiči hasí oheň a z budovy vytahují přeživší lidi. Někteří jsou v pořádku, někteří jsou zranění. Posléze po uhašení ohně a zajištění těžce poškozené zdi proti zřícení začnou záchranáři odklízet trosky. Postupně během noci z trosek vytáhnou celkem sedm mrtvých a dva těžce zraněné lidi. Z nichž jeden o dva dny později umírá v nemocnici na následky těžkých popálenin a dalších zranění. Z celkem devíti lidí kteří byli v inkriminovaném prostoru tak přežívá pouze jeden. Jehož identita je držena pod pokličkou.

Druhého dne je na internetu zveřejněno prohlášení maskované osoby se samopalem v ruce se zelenou vlajkou za zády. Tato osoba ohlašuje že výbuch v hotelu kde zahynuli představitelé je dílem Nové irské republikánské armády. Zkráceně NIRA. Který byl podle slov této osoby namířen proti představitelům stran kteří se v hotelu sešli a které podle jeho slov zradily vlast a zavedly teror proti vlastním lidem.

NIRA se stala jedním z nastupců staré IRA což bylo do značné míry teroristické hnutí chtějící odtrhnout Irsko od Velké Británie. Toto hnutí vzniklo poté, co byli zastánci samostatnosti Irska po povstání počátkem dvacátého století zatčeni a z oblasti odvezeni pryč. Poté v oblasti doutnalo násilí které propuklo v sedmdesátých letech poté co bylo zastřeleno 13 účastníků demonstrace. IRA se poté aktivovala a bombovými útoky odpovídala na akce britských sil. Tak to bylo až do uzavření příměří a odzbrojení IRA. Vypadalo to, že už bude klid a Irové se budou moci v klidu věnovat své zábavě. To jest družení v pubech. Kde se tento národ zocelený hladomory, exodem a terorem rád scházel v družném popíjení.

Avšak nastala migrační krize a do země začaly proudit hordy nepřizpůsobivých migrantů. Kteří mimo jiné napadali a znásilňovali domácí obyvatelstvo. Což prováděli i v Irsku, kde se v červnu roku 2026 stala akce kdy se přistěhovalec snažil uříznout hlavu domorodci rozbuškou k demonstracím. Lidé začali protestovat. Vláďa tyto protesty tvrdě potlačila a někteří lidé skončili ve vězení. Což byla v podstatě stejná reakce jako před desetiletími kdy tvrdý postup a zavírání nepohodlných osob do vězení vedly k odporu Irů. Tudíž po několika dalších útocích zesílilo volání části společnosti že se s tím musí něco udělat. Došlo k založení několika skupin jimž doposud žijící pamětníci předali své zkušenosti jenž byly obohaceny o výdobytky nové doby. Tyto skupiny vedly své akce proti představitelům stran podporujících migraci a tvrdý postup vůči domácím. Došlo k několika atentátům, bombovým útokům, dronování a sniperským útokům proti jednotlivým osobám. K tomu docházelo k vypalování budov kde bylo migranti ubytováni a celkově jim byl život v Irsku znepříjemněn natolik že začali odcházet do Velké Británie. Což se tamní vládě nelíbilo a rozhodla se vojensky zakročit. Nevědíce že povstalci mají bojové drony které si dílem koupili a dílem postavili. Což v kombinaci s tím, že ozbrojené síly Velké Británie byly jen stínem toho čím byly před padesáti lety značilo velký problém. Kdy jedna strana postupovala “tak jako vždycky”, zatímco ta druhá se připravovala. Tiše a skrytě. Byli to potomci lidí kteří přežili hladomory a útlak před kterým neutekli. Byli zocelení a houževnatí. Nezdolní.