Nová kronika Mlýna.

Představitelé Lucemburska a Lichnštejnska pochopili že klíčem k přežití v moderní době není jen levná pracovní síla a levné energie. Ale hlavně odpovídající legislativa a právo spojená se schopností ovlivňovat tvorbu legislativy a její výklad ve svůj prospěch. Což představitelé Lucemburska prováděli pomocí mezinárodních smluv. Kdy je nutné zde zmínit i příbuzenské vztahy mezi šlechtickými rody těchto dvou zemí a Lichnštejnská aktiva v Lucemburských fondech.

Situace tak byla takováto. Když se v EU a ČR rozjel první solární a větrný boom Lucemburské fondy do těchto obnovitelných zdrojů nalily stovky miliard Kč. Kdy státy dotovaly stavbu těchto zdrojů a zároveň vykupovaly elektřinu v nich vyrobenou za pevně stanovené výkupní ceny které byly podstatně vyšší než z klasických zdrojů elektřiny včetně vodních elektráren. Přestože jsou vodní elektrárny obnovitelným regulovatelným a spolehlivým zdrojem elektřiny byly prakticky bez podpory a navíc se staly terčem zelených neziskovek snažících se o co největší omezení jejich provozu. A nebo o jejich úplné zastavení.

Tato podpora vyvolených obnovitelných zdrojů stála státy mnoho miliard chybějících jinde. Což vedlo státy k opatřením omezujícím tuto podporu. Když tedy státy začaly tuto podporu omezovat, například zavedením solární daně Lucemburské fondy vytáhly do boje se státy prostřednictvím mezinárodních soudů opírajíce se o mezinárodní smlouvy.

Tyto smlouvy byly dvě a jejich důsledky pociťují státní rozpočty dodnes.

1. Smlouva o energetické chartě (Energy charter Treaty- ECT). Což je mezinárodní smlouva z devadesátých let dvacátého století kterou s Lucemburskem podepsala jak ČR tak i tehdejší EU. Cílem této smlouvy bylo chránit investice v energetice a tato smouva byla postavena tak, že pokud by vláda změnila podmínky pro obnovitelné zdroje takovým způsobem že by to snížilo očekávaný zisk pro Lucemburské fondy tyto fondy poté zažalovaly dotyčný stát u mezinárodního arbitrážního soudu za zmařenou investici a ušlý zisk. Kdy poté tyto fondy mohou požadovat odškodnění ve výši ušlého zisku. Což také vedlo k tomu že ČR, Španělsko, Itálie a některé další země čelily mezinárodním žalobám ze strany Lucemburských fondů a dalších západních firem.
2. Stará bilaterální smlouva ČR-Lucembursko (BITs). Tuto smlouvu uzavřela ČSFR přímo s Lucemburskem pod názvem Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic s Hospodářskou unií Belgicko-Lucemburskou. Tato smlouva zakazovala diskriminaci majetku Lucemburských fondů a bylo v ní garantováno že se případné spory budou řešit prostřednictvím mezinárodního arbitrážního soudu.

Avšak časem došlo ke zvratu. To když časem jednotlivým státům EU došlo že z nich Lucemburské fondy mohou tímto způsobem vysávat státní rozpočty. A to ať legální podporou obnovitelných zdrojů, nebo po prohrané arbitráži pokud by stát omezil podporu obnovitelných zdrojů.

1. Proto došlo k právnímu obratu prostřednictvím rozsudku Achmea (2018) kdy soudní dvůr EU rozhodl že tyto vnitrounijní rozhodčí doložky jsou v rozporu s právem EU. Brusel tak rozhodl že se tyto vnitrounijní spory mají řešit prostřednictvím národních soudů.
2. Posléze v roce 2020 došlo k vypovězení vnitrounijních bilaterálních smluv kdy 23 států EU tyto smlouvy hromadně vypovědělo. Stará smlouva mezi Lucemburskem a ČR jakožto nastupnickým státem ČSFR tak byla z pohledu mezinárodních arbitráží umrtvena.
3. Od roku 2026 mnoho států EU odchází od energetické charty. Neboť ji berou jako prvek omezující svobodné rozhodování států.

Tyto smlouvy se staly důkazem Lucemburské geniality, kdy Lucembursko vymyslelo jak k sobě nalákat firmy a zároveň jim dodalo neprůstřelný právní štít. Neboť když fond investoval do obnovitelných zdrojů byly jeho investice chráněny mezinárodním právem tak tvrdě že česká vláda musela velmi dobře přemýšlet co a jak udělá. Mohla změnit podmínky pro domácí podnikatele, avšak pokud by se pokusila sáhnout na peníze lucemburského fondu následovala by vlna arbitráží (stačí si vzpomenout na tu dobu).

Toto je důkaz dlouhodobého myšlení tamního vedení na straně jedné a zároveň schopnosti států se domluvit na společném postupu pokud jim teče do bot. Avšak tím to neskončilo. Posléze se rozhořelo další kolo kdy (nejen) tyto fondy začaly lobovat za co nejrychlejší dekarbonizaci a přechod na obnovitelné zdroje. K čemuž jim posloužily i jimi financované aktivistické spolky. Začal být připravován větrníkový boom.