Nová kronika Mlýna.

Jak bylo možné najít na Wikipedii i jinde získali Lichnštejnové, konkrétně Jindřich první Mikulovské panství za odvahu v boji od Premysla Otakara druhého.

V roce 1613 připadlo Opavské knížectví jakožto součást Slezska Karlovi z Lichnštejna. Přitom však Lichnštejnové až do roku 1620 nezastávali žádný zemský úřad.

Což se změnilo s Karlem prvním z Lichnštejna, který po porážce zemských stavů přesídlil do Prahy ve funkci Místodržitele Českého království vybaven rozsáhlými pravomocemi proti účastníkům stavovského povstání. Karel první Lichnštejnský tak po bitvě na Bílé Hoře výrazně rozšířil rodové statky na Moravě i v Čechách během procesu pobělohorských konfiskací. Jeho majetek se tak dobře zdvojnásobil.

Po roce 1945 veškerý majetek Lichnštejnů v Čechách propadl ve prospěch státu působením Benešových dekretů. Byť podle historiků se Lichnštejnové pronacisticky neangažovali. Pravdou však bylo, že v té době panující lichnštejnský kníže František Josef druhý nabídl spolupráci sudetoněmecké straně (Henleinovci) a profitoval ze spolupráce s německými okupačními úřady. Kdy se navíc v roce 1939 Lichnštejnové přihlásili k německé národnosti. Což byly důvody k uplatnění Benešových dekretů na majetek Lichnštejnů a na pozdější zamítání źalob na neplatnost Benešových dekretů.

Lichnštejnsko profitovalo z bankovnictví a figuruje v četných politických financích jako bezpečný přístav pro zakrytí majetků vlivných lidí a lobbistů napojených na politické strany a vlivové struktury. Což se ukázalo v roce 2009 při slavné Toskánské aféře kdy byli naši vrcholní politici, lobbisti a šéf Čezu vyfocení v luxusní vile. Začalo se zjišťovat komu vila patří. Stopa vedla k Lichnštejnským offschorovým strukturám a schránkovým trustům. Což je možné díky tomu že lichnštejnské právo umožňuje anonymní vlastnictví. Přes lichnštejnské nadace tak tekly peníze a bylo veřejným tajemstvím že slouží k financování politiků, pro lobbing a jako skryté provize za státní zakázky. Kdy je toto možné díky tomu že Lichnštejnsko stojí mimo EU a má specifický právní systém umožňující anonymní vlastnictví jako jsou anonymní instituty Anstalt, nebo Stiftung. Kdy navíc léta odmítalo jakoukoliv spolupráci při odkrývání daňových podvodů a politických penězovodů.

Brno, SdL a Lichnštejnsko tvoří v moderních dějinách třaskavý trojúhelník. Propojuje je téma poválečného odsunu, obřích majetkových sporů spojených s politikou “smíření” rozdělující společnost. Brno je pro SdL klíčovým symbolem neboť v květnu 1945 zde proběhl “Brněnský pochod smrti”, kdy bylo z města směrem k rakouským hranicím vyhnáno cca 20 tisíc německy mluvících obyvatel. Což byla odveta za jejich chování a jednání během války. Před několika lety však brněnský magistrát schválil Deklaraci smíření a společné budoucnosti kde se za tento pochod omluvil. Což z Brna vytvořilo politické bitevní pole, kdy toto jednání jedni berou jako vzorový příklad jak se postavit k minulosti. Zatímco jiní to berou jako relativizaci dějin a výsledků WW2.

Lichnštejnnové, jejichž majetky by zde dosahovaly miliardových hodnot tyto politické snahy velmi sledují a analyzují. Kdy když se v Brně konají sjezdy nebo akce na památku odsunutých Němců které SdL podporuje to Lichnštejnové velmi podrobně sledují. Neboť jakýkoliv posun v nahlížení na válečné události, jejich relativizace, jakákoliv česká omluva nebo dokonce zpochybnění Benešových dekretů Lichnštejnům nahrává do karet v bitvě o jim zabavené majetky.

Někteří lidé viděli v Benešových dekretech i jistou sarisfakci za dobu pobělohorskou. Kdy jejich rod přišel velmi lacino ke značným majetkům patřícím předtím českým šlechtickým rodům. Avšak to nic neměnilo na výsledku WW2.

V dnešní době se Lichnštejnové snaží dosáhnout svého cíle, to jest zrušení či obejití Benešových dekretů velmi sofistikovanou taktikou. Kdy místo tajných darů, kufříků s penězi a podobných taktik používají masivní, legální a vysoce profesionální lobbing do kterého investují obrovské finanční prostředky. Tyto prostředky tečou k českým lobbistům, právníkům a PR agenturám prostřednictvím Nadace knížete z Lichnštejna.

Tato strategie má tři hlavní pilíře. Prvním z nich bylo 26 žalob podaných na český stát na což si tato nadace nenajala cizí právníky a lobbisty. Najala si ty nejdražší a nejlepší české advokátní kanceláře, lobbisty a komunikační šíbry. Což je mistrovský tah neboť tito lidé znají naši mentalitu, prostředí i vazby v naší zemi kde žijí a pracují. Což je něco co cizinec nemá a hned tak to nezíská. A je to něco co se s námi táhne staletí kdy naši nejlepší lidé za cizí peníze pracují proti nám. Toto funguje tak, že tito lidé legálně lobbují v nejvyšších patrech české politiky i justice. Dost možná i proti zákonu FARA který by je donutil odkrýt karty. Jejich úkolem je domlouvat schůzky na ministerstvech, u premiéra a vytvářet tlak na mimosoudní dohodu.

Druhým pilířem je ovlivnění veřejného mínění. Lichnštejnové pochopili, že zde nemohou vyhrát jen u soudů (ÚS jejich stížnosti definitivně zamítl s poukazem že k zabavení došlo před rokem 1948.) Toto ovlivňování veřejného mínění probíhá tak, že Lichnštejnové financují historické výzkumy, výstavy, vydávají knihy a pořádají mediální projekty mající je ukázat v nejlepším světle. Cílem této akce je otupení odporu české veřejnosti proti nim a zároveň připravit půdu pro to, aby jim stát majetek vrátil mimosoudně. Například politickou dohodou. Čehož právě změna veřejného mínění kdy poté lidé zvolí “vyvolené a vybrané” politiky může dosáhnout.

Třetím pilířem je nabídka společného fondu kdy Lichnštejnové nabídli českému státu smír. Vzdají se majetkových nároků pokud ČR převede sporné majetky do fondu jimi spravovaného. Tímto politickým lobbingem se snaží finančně a ekonomicky motivovat české politiky aby takto obešli rozhodnutí soudů. Dost možná by se poté jednalo o systém kdy jeden vlastní a druhý inkasuje. Jaký je znám hlavně z vodního hospodářství.

Tento systém kdy prostředky Lichnštejnů proudem tečou do kapes právníků, PR poradců a lobbistů majících za úkol zpochybnit Benešovy dekrety a tím dotlačit české politiky ke stolu kde by se podepsalo “smíření”. Vznikne tak institucionální, politicky vyjednané usmíření mající konkrétni majetkové a ekonomické pozadí. Což má vliv i na SdL, neboť pokud se Lichnštejnům podaří prolomit či obejít Benešovy dekrety bude to pro SdL signál že nastala jejich doba.

Takto, byť spolu SdL a Lichnštejnové přímo nesouvisí mají společný cíl. Který je svým způsobem spojuje neboť sebemenší posílení jednoho z nich automaticky posílí i toho druhého.

Na což je třeba dávat pozor.