Nová kronika Mlýna.

Mnoho hlavně starších lidí si vzpomene že dříve byla ve vlacích a autobusech sedadla která byla opatřena potahem z koženky. Hladkého materiálu který v zimě studil, v létě se na něm člověk potil a leckdy se k němu i přilepil. Což byl problém způsobený nesavostí tohoto materiálu. Lidé tak koženku vnímali jako spíše nepříjemný materiál. Avšak nevěděli, nebo jim nikdo neřekl proč se v té době koženka používala.

Nebylo to ani tak kvůli tomu že by byla laciná. Ale proto, aby cestující ochránila před daleko horšími problémy než je pozadí přilepené ke kožence. Chránila je před kožními parazity. Kteří se v kožence neměli jak skrýt po dobu než najdou nového hostitele. Což byl problém látkových potahů sedadel ve kterých se parazit může celkem snadno schovat.

Koženka se též daleko lépe čistila v případě rozlití kapaliny, případně pokud na ni usedl někdo špinavý (toho že máte vzadu na kalhotech mastný flek si všimnout nemusíte). Měla tak několik výhod. Avšak jednu nevýhodu. Byla nepohodlná. Proto byla koženková sedadla nahrazena látkovými. Ta jsou pohodlnější, avšak pokud na nich budou před vámi sedět lidé s mírně řečeno “slabšími hygienickými návyky” můžete výsledky jejich hygieny vyzkoušet i vy. Doslova a do písmene na vlastní kůži.

Ze stejného důvodu bývají koženková, nebo plastová sedadla v čekarnách ordinací lékařů, na úřadech, v čekarnách i na letištích. Prostě a jednoduše na místech kde se střídá velké množství lidí.

Perlička na závěr. Na dráze máme místnost nazývanou “kůže”. Je to místnost vybavená postelemi s koženkovým povrchem který brání přenosu kožních problémů mezi zaměstnanci firmy. Nebylo by totiž pro zaměstnavatele nic horšího než kdyby se mu zaměstnanci sešli na kožním.