Nová kronika Mlýna.

Nejprve je třeba si ujasnit co to je destruktivní a vlivový aktivismus. Je to nátlak vyvíjený nestátními, soukromými organizacemi a sdruženími prováděný s cílem zablokovat státní či soukromé aktéry a s cílem dosáhnout pomocí různých nátlakových metod výhod pro určité skupiny, firmy či organizace. Tím se tento druh aktivismu odlišuje od aktivismu pozitivního, tvořivého jehož představiteli jsou různé okrášlovací spolky či lidé starající se o nemocné a nemohoucí.

Vlivové a destruktivní aktivistické organizace se staly jedním z hlavních pilířů ideologie ničící Evropu takovou jaká byla. Poměrně často vznikly z organizací na ochranu životního prostředí a na ochranu kriticky ohrožených druhů. Kdy tyto organizace byly původně reakcí obyvatel na nevyhovující životní podmínky, zničené řeky a tak podobně. Kdy se těmto organizacím podařilo prosadit první zákony na ochranu životního prostředí což mělo vliv na zdraví lidí, zmenšení ozonové díry a mnoho dalšího. Což bylo pozitivní.

Avšak konkurenti Evropy si všimli že některá tato opatření nutila firmy investovat prostředky navíc. Omezovala některé činnosti. Nutila automobilky zavést katalyzátory výfukových plynů. Nutila lidi přestat se chovat jako čuňata. Byla do určité míry omezující a nákladná. Tak si konkurenti Evropy (Západu obecně) řekli že by takto bylo možné přiškrtit ekonomiku i společnost Západu. Postupně začali podporovat tyto organizace, zároveň ovlivňovali školství (o tom bude další dil společenského sociálního darwinismu) a využívali každého technického zaváhání pro svůj cíl. Postupně se jim podařilo vybičovat protijadernou hysterii na Západě vedoucí k omezení mírového využití jaderné energie, což je jediný nezávislý nízkoemisní zdroj energie. Výsledkem této hysterie byla závislost na dovozovém zemním plynu. Další na ráně byl průmysl. Automobilový a těžební obzvláště. Kdy cílem těchto akcí, ve své době prováděných přilepováním se k silnicím, řevem a dalším nátlakem bylo omezit mobilitu společnosti a donutit politiky schvalovat zákony ničící evropský průmysl, omezující občany a přinášející pohádkové zisky pro určité skupiny obyvatel. Zde je nutné podotknout že donoři volebních kampaní politiků a donoři těchto neziskových organizací mohli být klidně ti samí. Kdy si takto dvakrát pojistili dosažení svých cílů.

Někteří lidé si všimli že se na těchto protestních akcích leckdy objevovaly stále stejné osoby. Kde se tam vzaly a proč jim někdo neučinil přítrž? Ptali se mnozí. Odpověď byla že tyto osoby byly kryté mocí kterou si jejich donoři zaplatili volební kampaní. Kdy se politici neodvážili se tomuto vzepřít neboť věděli že v dalších volbách budou u těchto donorů na černé listině. Že nedostanou peníze na volební kampaň. Navíc budou očernění. Což bude znamenat konec jejich kariéry. A dost možná i konec šance na to si poté najít slušnější práci. A co to bylo za lidi kteří se účastnili těchto akcí? Část byli profesionální demonstranti, část mohla být dříve dětmi zabavenými odpůrcům teto ideologie sociálními službami a danými na převýchovu. A zbytek? Ten v tom viděl placenou brigádu spojenou se zábavou. Jak dosvědčil pokus provedený redakcí Světa Motorů.

A jaký byl účel těchto řvoucích organizací pořádajících nátlakové akce. Dělat vpravdě řvoucí křoví maskující schvalování klíčových zákonů schvalovaných ve prospěch určitých skupin. Tyto akce pořádané těmito skupinami a prováděné s maximálním efektem měly běžné lidi donutit se podřídit nové totalitě. To byla ta hlučná část.

Poté zde byla část tichá. Vlivové organizace nalezlé v kritických orgánech státu, na úřadech kde ať přímo tyto organizace či jejich příznivci činili rozhodnutí ve prospěch těchto organizací, jejich donorů, vysávaly ze státní kasy peníze a na druhou stranu blokovaly firmy a lidi nesouhlasící s jejich ideologií. Kdy toto blokování mohlo mít i formu blokování vydání povolení, jejich zdržování či různé obstrukce. A nebo jen prostou nečinnost. Toto vysávání peněz ze státní kasy vede i k tomu že se nedostává peněz na sociální služby, na prospěšné neziskové organizace či na léčbu vážně nemocných dětí na což poté občané pořádají sbírky.

Lidé či jejich skupiny kteří si takto prostřednictvím placení volební kampaně udělají vše pro to aby člověk mající dostatečný majetek na vlastní volební kampaň byl pokud možno zablokován. Schválí či nechají schválit zákon podle kterého se tento člověk musí před vstupem do politiky svého majetku zbavit. Čímž přijde i o prostředky na volební kampaň. Ve výsledku se tak dotyčný stane ovladatelným a může být nucen k různým krokům. Jako je například prodej výdělečného podniku ve státním vlastnictví do jejich rukou. Stejný efekt může mít pokud dotyčný vloží svůj majetek do svěřeneckého fondu který tyto osoby či organizace mohou ovlivnit. A tím případně přes správce svěřeneckého fondu z něj majetek v něm vložený formou “nepovedených” či “spekulativních” obchodů vytáhnout. Což může být pro ně beztrestný způsob jak dotyčného ovlivnit ve svůj prospěch. Ovlivnit ho tak že zapomene na své volební sliby… .

Tento stav, kdy určité kruhy a skupiny obyvatel mohou prostřednictvím financování volební kampaně a vlivových neziskových organizací nepřimo ovládat stát a společnost je dlouhodobě neúnosný. Neboť vede k vysávání velké části společnosti ve prospěch úzké skupiny lidí, časem k nedůvěře ve stávající systém kdy lidé nechodí volit neboť volby podle nich k ničemu nejsou (a mají svým způsobem pravdu) a nakonec může vést k nastolení vlády nevolených. Těch, kteří mají peníze na nákup moci.

Tento stav, vláda nevolených pokud nastane má zpravidla tři východiska. Prvním je vznik autokratické totality. Druhým je postupné zahnívání a rozpad systému. A posledním, třetím východiskem je kolaps systému způsobený buďto zespoda občany, nebo vnějším vlivem na který zkostnatělá struktura zaměřená na vlastní moc a prospěch nedokáže adekvátně zareagovat.

Lze se tomuto bránit? Ano, lze. Vyžadováním zodpovědnosti za činy, transparentností a bdělostí. A v některých případech i blokováním vlivových organizací které se budou snažit přisát na státní či obecní rozpočet. A mnoha dalšími způsoby na které si čtenáři jistě vzpomenou.