Nová kronika Mlýna.

V roce 2026 vypukla válka na Blízkém východě kde USA zaútočily na Irán. Začaly bombardovat jeho vojenská zařízení na což Irán odpověděl zablokováním Hormuzského průlivu kterým denně protéká cca 20% světové spotřeby ropy a plynu. Nepočítaje v to hnojiva a další komponenty nutné pro chod světové ekonomiky.

Výpadek cca jedné pětiny fyzických dodávek ropy a plynu měl za následek zvýšení jejich cen. Toto vedlo k vyšším nakladům firem které vyšší náklady promítly do svých ceníků. Takto se postupně ekonomika začala přenastavovat na vyšší ceny. Což by byl cyklus který by s klesajícími zásobami ropy vedl k dalšímu zvýšení cen a tím pádem k tlumení poptávky. Uplatnil by se tak ekonomický úzus tvrdící “fyzický nedostatek zvyšuje cenu”. Tato automatická reakce trhu na nedostatek která dokáže do značné míry spotřebu přizpůsobit reálným možnostem je však trnem v oku politikům.

Proč je tato automatická tržní reakce trhu na nedostatek trnem v oku politiků? Proto, protože to vede k poklesu ekonomické aktivity a posléze k ekonomické krizi z důvodu deprese nabídky. Což je přesně to, co politik myslící na volby a na státní rozpočet nechce. Neboť ekonomická krize znamená nejen vyšší tlak na státní rozpočet, ale hlavně naštvané občany kteří přišli o práci, někteří o střechu nad hlavou (tím byl zasažen jejich “dvorek”), dalším to hrozí a všichni jsou zasaženi drahotou. To je to co nechtějí.

Co tedy politici udělají? Začnou tuto automatickou tržní regulaci která by v důsledku utlumené ekonomiky a tím nižší spotřeby energií přenastavila ekonomiku na nové možnosti zásobování ropou a plynem tlumit. Začnou regulovat komoditní burzy a zároveň uvolňují ropu ze strategických rezerv. Tím trh dostává falešný signál dostatku což spolu s verbálními projevy politiků drží ropu sice v dražším, ale stále cenově dostupném pásmu. Ekonomika tak šlape jako by se nechumelilo, spotřeba taky a všichni se tváří že je vše v pořádku.

Avšak není. Každá ropná nádrž má své dno. Na které když její hladina klesne končí veškerá sranda. Nastává fyzický nedostatek který sice díky cenové regulaci nemusí vystřelit cenu ropných produktů rovnou do nebe, ale má za následek automatické utlumení ekonomiky z důvodu nedostatku energie a pohonných látek. Tento nedostatek nenastává postupně, ale náhle. Má tak charakter nárazu do zdi. Kdy zboží, energie a pohonné látky na oficiálním trhu prostě nejsou. Nebo jen v omezené míře. Toto vede k zavedení přídělového systému, rozvoji černého trhu a celkově k masivní ekonomické depresi. Jejími symptomy jsou mimo jiné i ohromné tlaky na sociální a bezpečnostní aparát postižených států.

Irán podle některých analytiků hrál tuto hru s cílem ovlivnit podzimní poločasové volby v USA a dosáhnout tak oslabení jejich prezidenta. Prezident USA Donald Trump se tomuto scénáři snažil bránit pumpováním ropy ze státních rezerv do trhu USA čímž tlumil nárůst cen pohonných látek který podle historických zkušeností vedl k prohře strany prezidenta USA který byl tímto navýšením cen postižen. Stejný důsledek měly i proslovy Donalda Trumpa o dalším skvělém vítězství a o dohodě na dosah. Byť nic z toho nebyla pravda.

A Irán? Ten též hrál hru slovní deeskalace konfliktu. Snižující cenu ropy. Avšak jeho cílem nebylo tlumit ceny na čerpacích stanicích aby se Americký volič nenaštval. Avšak vyčerpat americké (a evropské) strategické ropné rezervy ještě během léta. Maximálně podzimu.

Oba v tu dobu hlavní hráči světového trhu s ropou USA a Irán měli stejný cíl. Slovní deeskalací konfliktu zabránit příliš velkému nárůstu cen ropy se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Kdy by příliš vysoké ceny ropy a plynu mohly USA spolu s jeho spojenci donutit napadnout Irán s cílem odblokovat Hormuz. Irán by v odvetě rozstřílel vše okolo a pokud by pokračující konflikt vedl k velkým ztrátám životů západních vojáků by mohl nastat scénář Hirošima a Nagasaki. Kdy právě jaderné bombardování těchto měst bylo vedeno snahou ušetřit americké životy které by přišly vniveč během klasického dobývání Japonska. Místo toho mohl Irán vsadit kartu na postupné uvaření Západu v nedostatku a vnitřních rozbrojích které po nárazu do pomyslné zdi vypuknou. Toto mohl být důvod proč Teherán občas nechal nějaký tanker proplout. Počítal s tím, že v Americe dojde ropa těsně před poločasovými volbami. Kdy bude prezident USA v kleštích. V kleštích kdy z jedné strany budou tlačit vysoké ceny pohonných látek a z druhé strany tlak na zahájení ostré akce proti Íránu. Oboje nepopulární, obojí znamenající volební smrt s následným mocenským kómatem. S ochromenou akceschopností USA utápějících se ve vnitřních problémech.

A EU? Ta bude mít v zimě jiné problémy. V důsledku malého naplnění plynových zásobníků bude ve vážném riziku že jí dojde plyn. Toto povede k gasoutu, dalšímu omezení průmyslu a jelikož část obyvatelstva nebude mít plyn do kotlů tito lidé nebudou-li mít jinou možnost použijí přímotopy. Čímž navýší zátěž rozvodné sítě. Což vzhledem k tomu že nebude plyn do plynových elektráren povede k blackoutu (zbývající zdroje neudrží frekvenci). Obzvláště když nastane dunkelflaute (temné bezvětří), kdy si občasné zdroje vyberou dovolenou. To, co poté nastane bude energetický armagedon, neboť bez stabilních a REGULOVATELNÝCH zdrojů elektřiny nelze rozvodnou síť uvést do provozu. Protože v okamžiku kdy dosáhnete na daném území stabilních parametrů rozvodné sítě se vám do sítě automaticky připojí obnovitelné zdroje které nemají dálkové ovládání z dispečinku. Tyto svým připojením síť destabilizují, poté co se parametry sítě dostanou mimo rozsah jejich ochran se tyto obnovitelné zdroje opět odpojí. To bude druhá destabilizační vlna s nasledkem překmitu a pádu rozvodné sítě.

Tento jev může trvat delší dobu během které se společnost rozpadne. Která dost možná povede k nastolení nových společenských pořádků v Evropě. Ke změně mocenské mapy Evropy a též k ukončení podpory Ukrajiny EU. S možným ukončením války Rusko versus Ukrajina, což byl mimo jiné jeden z cílů Donalda Trumpa a může to být i jedním z bodů dohody Moska – Teherán.