Nová kronika Mlýna.

Byť je psychologické nastavení části našich obyvatel takové že se za pár drobků moci a peněz hrnou do služby k cizincům (jedno jestli do firmy nebo do politiky), kde pak bez uzardění šlapou po svých krajanech si prostí lidé proti nim vyvinuli obranný mechanismus. Který však má jednu podmínku. Této akce se musí účastnit větší množství domluvených lidí kteří musí vědět co a jak mají dělat. Musí držet pohromadě a v žádném, opakuji žádném případě se nesmí nechat rozdělit. Protože tito “hrdí zrádci”, alias zmrdi ví že domluvení a pohromadě držící lidé jsou pro ně největším nebezpečím. Dělají vše pro to aby lidi rozdělili a mohli je ovládat po jednom. Dochází tak ke střetu dvou postupů vyjádřených příslovími:

1) Rozděl a opanuj. Heslo jedinců a jejich skupin toužících po moci. Vědoucích že jednotlivcům a obzvláště těm rozeštvaným se dobře vládne.

2) V jednotě je síla. Heslo lidí vědících že aroganci moci lze vyvážit počtem a domluveným postupem.

Tyto dvě teorie se střetávají v praxi kdy je skutečně možné zmrda z vedení odstranit. Jak dokládá tento příběh z firmy kde autor v minulosti pracoval. Který zpracovávám jak formou popisu situace, tak i formou fiktivního rozhovoru kde obsazuji jednu z rolí.

“Před více než dvaceti lety jsem nastoupil do firmy zabývající se zpracováním kovů. Kde v té době dílně vládl člověk, bývalý voják který byl po roce 1968 vyhozen z armády a nastoupil do této firmy jako řadový pracovník. Byl však schopný, doplnil si odborné vzdělání a postupně se vypracoval až na výrobního ředitele provozu. Člověk to byl přísný, avšak spravedlivý který si své podřízené vybíral jak podle výsledků, tak i podle schpnosti vést podřízené. Za jeho vlády jsme museli dělat, avšak zároveň jsme byli dobře placení. V té době nadprůměrným platem. Kdy se člověku který dobře dělal zároveň podle dosažených výsledků zvyšovala i výkonová složka mzdy. Avšak léta plynula a dotyčný odešel do důchodu. Ve věku přes 70 let. Místo něj nastoupil mladý manažer o kterém se vědělo že dříve pracoval v papírnách. To se nevědělo že je pohřbil.

Tento manažer se po svém nástupu do funkce nějakou dobu rozhlížel, načež začal zavádět opatření. Mimo jiné pozval do firmy agenturu s cizími pracovníky. Kteří dělali za podstatně menší plat a zároveň neměli finanční motivaci dělat pořádně. Vzrostla tak zmetkovost. Řádově více než desetinásobně. Na což dotyčný manažer zareagoval tak, že nám, kmenovým pracovníkům o jeden stupeň snížil platovou třídu, rozdíl mezi třídami převedl do prémií a ty nám sebral. Najednou jsme byli platově pod průměrem. Když jsme se začali bouřit nám řekl že máme ty “agenturáky” lépe motivovat. Avšak to nešlo, byla mezi námi jazyková bariéra a navíc jsme na ně neměli žádné páky. Vrchol přišel když zákazníci začali reklamovat zmetky a jméno firmy utrpělo první šrámy. To už jeho ego zřejmě utrpělo první šrámy protože po nás začal chtít abychom opravovali zmetky. Což však bylo zakázané. Z bezpečnostních důvodů. Zároveň vyházel staré mistry kteří rozuměli své práci a nahradil je svými kamarády. Ještě blbějšími než byl on sám.

Posléze začal nakupovat podřadný materiál, vyházel část udržby a poté, co došlo k poklesu výroby prý majiteli firmy řekl že ušetřil třicet procent nákladů na údržbě a mzdách. Neřekl však že základem té úspory je pokles výroby způsobený nekvalitou. V barevném grafu měl pokles nákladů, avšak už ne pokles výroby způsobený jeho vedením. Majitel, jelikož nebyl v kontaktu s provozem mu to zbaštil.

Posléze, jelikož jsem viděl kam to spěje a byl jsem donucen udělat něco co jsem nechtěl jsem si našel jinou práci a z firmy jsem odešel. Posléze asi rok na to byl tento manažer z firmy vyhozen. Samotným majitelem. Který konečně zjistil jak se věci mají. A jak to zjistil se dozvíme z rozhovoru.”

Pan Balzagette:”se zmrdy ve vedení je ten problém že jsou ze začátku těžko rozpoznatelní. Než se rozkoukají chvíli vypadají že budou v pohodě. Avšak to oni si jen mapují situaci, zjišťují kdo co umí, jaké má silné a slabé stránky, čím je může ohrozit a čím naopak oni mohou ohrozit jeho. To je začátek.

Poté, co se rozkoukají začnou rozbíjet strukturu firmy zevnitř. Jako své podřízené si vyberou lidi kteří práci nerozumí, neboť oni sami jsou ve své podstatě neschopní a nechtějí aby jejich neschopnost vyšla najevo. Následně začnou lidi svazovat byrokratickými pravidly kterými jim brání v domluvě a v přístupu ke svým nadřízeným (schůzka s majitelem jenom s jeho souhlasem a jím schváleným programem schůzky). Zavádí tvrdou vnitřní kontrolu kdy jako kontrolory zhusta přijimají své kamarády a známé. V rámci nastavených pravidel lidé přicházejí o peníze. Nabírají lidi z ciziny se kterými se domácí lidé nedomluví, čímž oslabují možnost komunikace ve firmě. Schopné lidi upozorňující na následky a navrhující nápravná opatření přeřazují na jinou práci. Případně je rovnou vyhodí pokud tito lidé neodejdou sami.

Velký rozdíl je v jednání vůči člověku který má problémy. Normální vedoucí se člověku majicímu problémy který dobře pracuje snaží pomoci. Kdežto zmrd se jeho problémů snaží využít k jeho ovládnutí a ke svému prospěchu. Kdy se někteří lidé takto dají ovládnout a někteří raději odejdou.

Autor:”já jsem tehdy odešel.”

Pan Balzagette:”můžete nám přiblížit okolnosti svého odchodu?”

Autor:”Mohu. V té době jsem ve firmě dělal parťáka na lince s čtyřčlennou obsluhou kam mi mistr přidělil dva agenturní pracovníky. Takže jsem tam měl kolegu, trochu flegmatika a dva agenturáky se kterými jsem se nemohl domluvit. A kteří mi navíc od stroje utíkali. Takže výsledek byl takový, že za celou směnu jsem měl plnění asi 60% z čehož byla část zmetků. Když jsem to mistrovi řekl začal řvát. Takto to šlo dva roky, někdy lépe, někdy hůř. Během té doby se situace zhoršovala, schopní lidé kteří byli schopní si najít jinou práci odcházeli.”

Pan Balzagette:”proč jste zůstával? Vždyť by jste si též našel práci jinde.”

Autor:”Měl jsem vysokou hypotéku, kvůli které jsem ještě dělal přesčasy. Abych ji co nejdříve doplatil (poté jsem chtěl odejít). Proto jsem uvažoval tak, že tam ještě nějakou dobu vydržím, protože přechod do jiné práce by se nemusel povést což by mi mohlo můj plán narušit. Proto jsem zůstával. Avšak osud tomu chtěl jinak.”

Pan Balzagette:”co se stalo?”

Autor:”Manažer za mnou přišel ať jdu vybrousit výlisky které byly špatné. Byly v nich praskliny. Avšak když jsem viděl o co jde, zhrozil jsem se. Byly to držáky brzd. Na což jsem mu řekl že tohle se v žádném případě opravovat nesmí. Okamžitě si mne vzal do kanceláře, tam vytáhl ze stolu papír s nápisem “výpověď z pracovního poměru, paragraf… obzvláště hrubé porušení pracovní kázně… Napadení… .

“To snad nemyslíte vážně”, řekl jsem mu. A víte co mi řekl? “Tím že nechcete splnit můj příkaz jste mne napadl. Avšak jelikož jste doposud dobře pracoval vám dám ještě jednu šanci. Ty výrobky opravíte a já ten papír zahodím. A aby jste si lépe pamatoval co se sluší a patří jste od této chvíle 12 měsíců bez prémií a 13 platu.”

Pan Balzagette:”jak to dopadlo?”

Autor:”Výrobky co šly opravit jsem opravil, zbytek jsem vyhodil a druhý den jsem dal výpověď. To, co udělal překročilo všechny meze a navíc se ztrátou cca 30% z platu se mi ani nevyplatilo tam zůstávat.”

Pan Balzagette:”a ty výrobky? To jste neměl strach že z toho bude průšvih?”

Autor:”Ne. Ty výrobky co jsem nechal byly v pořádku. Což jsem byl schopen poznat. A že tam chyběly ty vadné, vyhozené? To mne netrápilo. Z dokumentace jsem věděl že zakázka bude vyexpedována až po mém odchodu.”

Martin:”a přemýšlel jste nad tím že by jste se nechal vyhodit a pak se s ním soudil? Vždyť by jste to musel vyhrát.”

Autor:”To je sice možné. Jenže on k soudům nechodil, natahoval to a když už tam přišel si s sebou bral “kamarády” kteří dosvèdčovali jeho verzi. Takže to s ním bylo na dlouho, kdy bych během té doby riskoval že o dům přijdu. Což by on okamžitě využil jako odstrašující příklad. Čemuž jsem se chtěl vyhnout. Proto jsem to udělal takto.”

Pan Balzagette:”v kontextu situace bylo vaše řešení asi nejlepší možné. Ohnul jste se aby jste minimalizoval škody a po svém odchodu jste se narovnal. Aby jste mohl volně dýchat. Avšak co jsem slyšel byl onen manažer asi po roce vyhozen. Víte o tom něco bližšího?”

Autor:”vím. V práci se dala dohromady skupina dlouholetých pracovníků kteří viděli že pokud to takto půjde dál firma dopadne jako ty papírny. Oni skončí bez práce a vzhledem ke svému věku a praxi jinou nenajdou. Domluvili se mezi sebou, s některými lidmi z kanceláří a začali jak majiteli firmy, tak i jeho otci posílat zprávy o tom co se děje. Ti tomu prý nechtěli zpočátku věřit, avšak když těch zpráv bylo víc a oni si nechali udělat audit uvěřili. Manažera vyhodili, vzali jiného a začali firmu vést osobně. Avšak dobré jméno firmy už bylo poškozeno. Byť firma přežila už nikdy nedosáhla svého původního věhlasu a výkonu.”

Pan Balzagette:”tohle byl učebnicový příklad kdy se lidé v nouzi spojili. Toto spojení nastalo ve chvíli kdy lidé viděli že nemají jinou možnost. Viděli že když se nespojí firma zanikne. Oni pak budou bez práce a jinou budou těžko hledat. Což může ohrozit jejich rodiny a jejich domovy. Ty jejich “dvorky”. Hrozící nouze byla tím co je spojilo. A co je donutilo manažera obejít a podat skutečné informace lidem kteří mohli doopravdy zasáhnout. A také zasáhli, neboť i jejich “dvorek”, jejich firma byl v ohrožení.

Toto probuzení se na poslední chvíli je pro náš národ typické. Lidé kteří na hrozící problém upozorňují jako první bývají nejprve terčem posměchu a někdy i perzekuce. Aby jim nakonec bylo dáno za pravdu. A s tím sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu je to stejné. Lidé se probrali až když zjistili že by se to mohlo dotknout i jejich “dvorku”.”

Autor:”Avšak je zajímavé že se lidé probouzí až když už je skoro pozdě. To nebude samo sebou. Že?”

Pan Balzagette:”to je dáno historickým vývojem. Kdy v minulosti byli lidé kteří na problém upozornili jako první vyselektováni. Protože když se náš geopolitický zlom zatřásl a oni začali upozorňovat na to, že noví páni nebudou až tak dobří jak se tváří co se asi stalo? Byli vyselektováni. Takže nám tu zbyli lidé kteří přemýšlí nad tím co a jak udělají. Což není zbabělost, ale historická zkušenost velící nám být opatrní a v případě nutnosti hledat sílu v jednotě. Naplňující přísloví o božích bojovnících vyjíždějících v nejhorší chvíli z hory. Kdy těmi bojovníky jsme… my sami.”