Nová kronika Mlýna.

Naše vlast je na klidném místě planety nazývaném Český masív. Kde se skutečná zemětřesení až na výjimky (Jihlava 1328) prakticky nevyskytují. A když už se přece jen vyskytnou nepůsobí závažné škody.

Avšak geopoliticky to bývá mnohdy jinak. Naše země se nachází ve středu Evropy, na místě kde se stýká Východ a Západ. Kde spolu s ostatními zeměmi střední Evropy tvoříme pomyslný most mezi Východem a Západem stejně tak jako mezi Jihem a Severem. Toto je důvod toho proč se náš životní prostor stává centrem zájmu mocností Vychodního či Západního mocenského okruhu. Byť jsme byli po určitá časová období sanostatní jsme po valnou většinu času patřili pod něčí správu. Pod něčí protektorát. Kdy právě tomuto područí (protektorátu) se valná většina lidí mentálně přzpůsobila. Jak toto přizpůsobení proběhlo a jaké to má pro nás následky budeme probírat v dnešním příspěvku.

V hluboké minulosti, ve středověku byl náš národ jedním z vůdčích národů Evropy, kdy za vlády Karla IV tvořila říše jím spravovaná mocenské centrum Evropy. V té době docházelo k rozvoji české vzdělanosti a osidlování našeho prostoru. Jelikož však bylo málo našich lidí na obsazení našeho pohraničí naši vládci tehdy pozvali do země Němce známé svou pracovitostí a disciplínou. Němečtí osadníci tyto oblasti kolonizovali, avšak nesplynuli s domácím obyvatelstvem. Udrželi si svůj jazyk, svojí kulturu a do značné míry i správu. Byl to v podstatě stejný proces jako s migranty ve století dvacátém prvním (boží mlýny melou pomalu).

Po konci vlády Karla IV se naše země propadla do chaosu kdy začala vládnout církev. Která prodávala odpustky umožňující bohatým hřešit a které se tak staly sterčem kritiky. Hlavním strůjcem kritiky byl Mistr Jan Hus ,který byl nakonec za své názory upálen. Tento čin vedl k založení husitského hnutí jako vojenské organizace vedoucí ke značnému oslabení církve. Husité byli úspěšní a strach z nich měla celá Evropa, avšak mezi nimi došlo po smrti Mistra Jana Husa k rozkolům které se staly příčinou jejich porážky. Ve vedení země byla poté celá řada slabých vůdců leckdy dosazených z ciziny což spolu s katolizací země vyvolalo odpor který vyvrcholil defenestrací a následnou bitvou na Bílé Hoře. Tu jsme prohráli, bylo popraveno 21 českých pánů a naše země se stala cílem první vlny sociální selekce. Byli vyhnáni naši šlechtici a učenci kteří se nechtěli podřídit novým pořádkům. Místo nich nastoupili noví páni. Většinou z Německa a Itálie. Tito noví páni nerozuměli naší řeči, naší kultuře, potřebovali nás jen jako levnou pracovní sílu na kterou je třeba dohlédnout. Na což nemněli vlastní lidi, najmuli si na to Čechy. Krajané tak dohlíželi na krajany. Jelikož však Němci byli důslední a vyžadovali řádné plnění úkolů museli obrazně řečeno “naši pořádně hlídat naše”. Zrodil se tak biřic, typ člověka který hlídá své krajany pro cizince. A jelikož ví jaký cizinec je udělá vše pro to aby se udržel na svém místě. Snaží se cizinci zalíbit, požadavky jím kladené z vlastní iniciativy zvyšuje a cizinci podlézá. Na úkor vlastních lidí. Tento jeho přístup je motivován jak strachem ze sesazení, tak i touhou po moci.

Druhým typem je lokaj. Člověk v úřednictvu, či ve správě který však slouží přímo pánovi. Nemá vlastní názor, jeho názor je názorem jeho pána. Zhusta podlézá aby se zalíbil, největší ctností je pro něj maximální uspokojení pána. Bývá hrdý na svoji funkci, ne na to kde se narodil. Podřízení našeho národa přímo cizímu pánovi považuje za důvod k hrdosti za perfektní službu, zatímco běžní lidé to považuji za zradu. Takový člověk se klidně označí za “hrdého zrádce”. Lokajové mají tu vlastnost že určující je pro ně jejich služba. Nikoliv osoba vlastního pána. Proto pokud se jejich původní pán dostane do potíží bez okolků přejdou k novému. Aby si udrželi své postavení, neboť ví že je národ považuje za zrádce a zrádci kteří přijdou o krytí to mají špatné. Tím se lokaj odlišuje od sluhy který je věrný svému pánovi až do konce.

pro zopakování: lokaj je věrný službě, sluha pánovi.

Během doby pobělohorské a nasledné vlády Habsburků nastaly pro běžné lidi krušné časy. Museli poslouchat nové pány i své krajany kteří je hlídali. Museli být katolíci. Kdo s tím nesouhlasil měl problém nebo musel odejít. Ostatní se buď přizpůsobili, nebo se museli přetvařovat. Odtud pramení pretvářka a jistá falešnost části naší populace. Bylo to vlastně jednoduché:pokud jste poslouchali (tvářili jste se že posloucháte) měli jste klid. Pokud ne, měli jste problém. Tato dvojjakost je však psychicky náročná, člověk potřebuje prostor kde může být sám sebou. Z tohoto se zrodil fenomén našeho dvorku. Našeho domku obehnaného vysokým plotem kam nikdo nevidí. Kde můžeme být sami sebou.

Avšak život v práci pro jiného s sebou nese chudobu a nutnost improvizace. Český člověk si proto zhusta dovede poradit a proti přetížení od lokaje či biřice se brání švejkováním. Předstíranou hloupostí. Což však na druhou stranu snižuje výkon i tam kde je to nežádoucí.

Po rozpadu Rakousko Uherska nastalo dvacet let relativní svobody. Kdy naše republika dosáhla samostatnosti ukončené zradou mocností a porobou hitlerovského Německa. Nastala druhá sociální selekce. Lidé kteří nesouhlasili s Němci byli popravováni, do čela se drali konfidenti a lokajové. Kteří vycítili příležitost opět někomu sloužit. Krajané udávali krajany. A zároveň jiní drželi při sobě. Věděli že každá bouře se jednou přežene. Nacismus padl, byl poražen.

Nastal komunismus. Třetí doba sociální selekce. Kdy byli postihováni lidé svobodomyslní, podnikaví. Někteří odešli, někteří se sklonili. Byla to doba šedi kdy se lidé snažili přežívat ve svých domovech. Ve svých chatách a chalupách které se staly pomyslnými ventily z šedi všedních dní.

Lidé však chtěli svobodu kterou dostali v roce 1989. Nastaly divoké devadesátky a klid let nultých. Kdy jsme po necelých čtrnácti letech vstoupili do EU. Do projektu který vypadal skvěle. Avšak do jeho čela se dostali ideologové kterým naši lokajové začali bezokolků sloužit. Snažili se nás rozpustit v EU, neboť věřili že tím dosáhnou největšího ocenění a nejvyšších funkcí od svých pánů. Avšak neuvědomují si že poté už nebudou potřeba. Mouřením dosloužil, mouřenín může vypadnout. A nejlépe se nevracet. A to ani domů, ani k pánovi neboť všichni jim pohrdají. Jako s každým zrádcem. Jedno jestli hrdým či nikoliv.

Sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně v květnu 2026 byl pokusný balónem jestli se Češi dokáží ozvat. Kdy se mnozí ozvali a mnozí ne. Avšak jen málokdo si uvědomil že pokud dojde k prolomení Benešových dekretů mnozí lidé přijdou o svůj “dvorek”. A mnozí ztratí možnost na to ho získat. Neboť vrácení majetku které poté nastane povede k vyhnání části nasich lidí z pohraničí do vnitrozemí kde budou muset získat bydlení. Toto zvýší nedostatek i cenu bydlení včetně nájmů. Se všemi následky které to bude mít. A to jen kvůli “hrdým zrádcům” a lidem kteří zalezlí “za zdí svého dvorku” neuvidí souvislosti které toto bude mít. I pro ně samotné.