Nová kronika Mlýna.

Proč je v uvažování mezi Evropou a Amerikou takový rozdíl? Co je příčinou že jsou Američané dravější a průraznější než evropané zajímalo mnohé lidi. Co způsobilo tyto rozdíly když bílí Američané pochází ve své podstatě z Evropy neboť jejich předci z ní kdysi odešli? Málokdo si uvědomil co je klíčem k odpovědi na tyto otázky.

Pro odpovědi se musíme ponořit hlouběji do minulosti. Do doby po objevu Ameriky kdy v Evropě vládl feudalismus a posléze tuhý kapitalismus 19 a první poloviny 20 století.

V domě kdy v Evropě vládl feudalismus byla v Evropě společnost rozdělena na tři hlavní třídy. Šlechtu, měšťanstvo s řemeslníky a obchodníky a nejnižší třídu. To jest nájemné dělníky, nevolníky apod.

Příslušníci šlechty, jakožto nejvyšší společenské třídy byli postavení nad zákon, případně měli speciální práva navíc. Bohatli z práce obyčejných lidí kteří pokud chtěli změnit svůj úděl museli k tomu mít souhlas šlechty. Zahájení podnikání, přestěhování se,… mnoho dalšího záviselo na vůli šlechtice jestli to poddanému umožní. Kdy šlechtic měl k prosazení své vůle výkonný ůřední a donucovací aparát. Úředníky, biřice, lokaje. A ti všichni dohlíželi na plnění jeho přání.

Tehdejší střední třída,obchodníci a řemeslníci na tom byli o trochu lépe. Dělali sami na sebe, avšak museli dodržovat pravidla cechovních organizací jejichž příslušníky museli povinně být. Cechy byly nadány velikou mocí, což bylo jednak dobré neboť dohlížely na kvalitu služeb a zboží. Avšak na druhou stranu to bylo zdrojem problémů, neboť cechy mohly blokovat vstup nových lidí do oboru a pokud byly cechovní předpisy příliš rigidní docházelo k blokování inovací. S cechy se pojil ještě jeden problém. A to ten, že lidé kteří měli v jejich vedení své známé či tam dokonce sami působili měli takto možnost zbavit se své konkurence. Což zhusta činili tak, že dotyčného který byl lepší než oni nahlásili u správců panství jako “buřiče”, či “nepohodlnou osobu” čímž dotyčnému zařídili pobyt v armádě. Což byl v té době vzhledem k délce vojenské služby prakticky rozsudek smrti. A navíc tím bylo znemožněno předání dovedností z otce na syna. Takto se ti, kteří měli konexe dokázali zbavit nepohodlné konkurence.

Takto to fungovalo po celý pozdní středověk a novověk až do dvacátého století. Kdy měli lidé kteří měli odvahu jít si za svým v podstatě tři možnosti. Sklonit se, riskovat problémy, nebo odejít. Spousta z nich zvolila třetí možnost, odchod. Odešli do Ameriky, kde se systém teprve rodil. Spolu s lidmi podnikavými tam odešli lidé kteří si chtěli žít po svém (žijící mimo stávající systém) a zločinci s hochštaplery. Kterým v Evropě hořela půda pod nohama. V Americe tak vznikla pestrá směsice lidí kteří byli na jednu stranu aktivní a podnikaví, zatímco na stranu druhou nechtěli žít podle zavedených pravidel. Vytvořili si pravidla svoje. Avšak než k tomu došlo stačili tito první osadníci prakticky vyhubit původní obyvatele a jejich zbytky nahnali do rezervací. To byla ta dravost a někdy až zločinnost v krystalické podobě. Postupem času tito lidé v Africe vytvořili společnost kde je na každém jak se o sebe postará. Kdy záviselo na jedinci či rodině jak se bude mít. Jestli prorazí nahoru, zdali se nahoře udrží a bude se dál rozvíjet. A nebo jestli zkrachuje. Třeba několikrát za sebou, neboť krach v Americe byl jen nepovedený projekt. Což byl rozdíl proti Evropě kde krach znamenal stigma, A zhoršenou možnost začít znovu podnikat.

Avšak s podnikavými lidmi šli do Ameriky i zločinci a podvodníci. Které lákala jak tamní svoboda, tak i bohatství. Které by si rádi uzmuli pro sebe. Čehož si poctiví lidé všimli a zavedli pravidla podle kterých má občan právo se bránit a nosit zbraně. Což je v tamním kontextu důležité opatření neboť zločinci mohou proniknout i do vlády. Čímž je do značné míry zajištěna ochrana práv lidí. Avšak aby nedocházelo k obtěžování poctivých lidí policií vás tato směla zastavit jen když jste něco provedli.

Do Ameriky odcházeli lidé i po druhé světové válce a v roce 1968 kdy zde bylo společenské zřízení se kterým nesouhlasili, či se chtěli prosadit. Což zde nebylo možné.

…

V Evropě to bylo jiné. Zde zůstali šlechtici kteří se v době průmyslové revoluce předělali na průmyslníky aby posléze šli do politiky. Podnikatelé kteří se podřizují byrokratickým pravidlům což je pozůstatek a pokračování středověkých cechů. A běžní lidé z nichž se většina dávno ohnula a vzhledem ke své vychově to má doslova zapsáno v genech. Tito lidé vzhledem ke své nižší podnikavosti vyžadují větší sociální zabezpečení které svým způsobem kompenzuje jejich nižší aktivitu.

V našem Evropském systému mají politici, nástupci dávných šlechticů nejen imunitu vůči trestnímu stíhání za činy které by běžnému člověku způsobily značné problémy, ale mnozí z titulu své funkce nejsou odpovědní za své činy. Jsou tak de fakto a mnohdy i de jure nad zákon. Tak jako kdysi šlechtici. A podnikatelé a živnostníci? Ti podléhají byrokracii a mnohdy cechům s velmi přísnými pravidly. Které kvůli nastaveným pravidlům dokáží blokovat vznik konkurence. Což dnes nečiní tím že by dotyčného poslaly na vojnu, ale byrokratickými překážkami znemožňujícími vstup do odvětví, případně ho zdražujícími natolik že to normální člověk nezaplatí. Konkurence je tak možná jen v rámci cechu a jím nastavených pravidel.

A běžní občané? Ti mají život svázám množstvím byrokratických pravidel. Na spoustu záležitostí je potřeba povolení, razítko, certifikát. Za to vše se platí, o všech těchto záležitostech rozhoduje úředník. Daleko důležitější je mít správný papír se správným razítkem než perfektní výrobek bez razítka. Šmejd se správným papírem s razítkem je v pořádku, kdežto perfektní výrobek bez správného papíru nesmí být prodáván. Rozhoduje úředník, ne zákazník. To vše místo toho aby mohl být nabízen a prodávání výrobek splňující minimální obecně závazná pravidla a normy kde se bude kontrolovat splnění těchto minimálních standardů.

…

Avšak mezi evropskými národy jsou v jejich uvažování rozdíly. Které vznikly jejich historickým vývojem. Což bude námětem dalšího článku.