Nová kronika Mlýna.

Úvod: společenský sociální darwinismus je teorie o tom, že lidská společnost se skládá z lidí majících různé vlastnosti. Kdy každý člověk je v tomto ohledu jedinečný. Avšak lidská společnost žijící na určitém území je vystavena určitým podmínkám které na ni doléhají jak zvenčí, tak i zevnitř. Lidé žijící ve společnosti kdy každý z nich má určité vlastnosti těmto podmínkám na ně kladeným do větší či menší míry buďto vyhovují či nevyhovují. A analogicky tyto podmínky těmto lidem v určité míře vyhovují či nevyhovují. Vzniká tak vzájemná interakce lidí a systému. Lidí a podmínek. Kdy závisí na tom zda-li systém určité lidské vlastnosti podporuje toleruje či dokonce potlačuje (v nejhorším eliminuje). Toto vede k tomu že časem začnou ve společnosti převažovat typy lidí s vlastnostmi vyhovujícími a tolerovanými, zatímco lidé s vlastnostmi nevyhovujícími jsou trestání či přímo vyhnáni (eliminováni). Lidé s vlastnostmi vyhovujícími a tolerovanými tak zůstávají a toto své chování učí i své děti. Daný stav společnosti se tak časem upevňuje, společnost začíná být rigidní a pokud dojde ke změně podmínek není pro ni tato změna výzvou ale hrozbou. Hrozbou toho, že lidé mající určité časem “vytvrzené” vlastnosti nebudou novým podmínkám vyhovovat a budou se muset buďto přizpůsobit nebo odejít. Vzniká tak rozpor mezi očekáváním a realitou, čehož důsledkem je rostoucí vnitrospolečenský tlak. Který buďto společnost ustojí, nebo dojde ke skokové změně společenského paradigmatu. Společenské katarzi.

…

Podle toho jak lidé na podmínky reagují je můžeme rozdělit na následující hlavní skupiny.

Rovní-to jsou lidé kteří si stojí za svým bez ohledu na vnější či vnitřní podmínky. Pokud jim podmínky vyhovují prosperují. Avšak pokud jim podmínky nevyhovují mají problémy, případně odchází. Analogicky, pokud tito lidé kvůli svým vlastnostem nevyhovují systému bývají terčem donucovacích opatření, nátlaku, perzekuce, uvěznění či dokonce vyhnanství. V krajním případě dochází i k jejich eliminaci (fyzické či systémové).

Ohnutí- toto jsou lidé kteří se podmínkám a požadavkům na ně kladeným do větší či menší míry přizpůsobí jen naoko. Myslí si své, avšak dělají co se po nich chce. Což však má určité meze. Protože když dojde k takové změně podmínek že už ji tito lidé nejsou schopni dál snášet se ozvou. Narovnají se a začnou klást odpor. Avšak tento limit po jehož překročení se tito lidé ozvou je u každého z nich nastaven jinak. Což vede při postupném zhoršení podmínek k tomu že se ozve jen malá část těchto lidí. Avšak pokud se podmínky zhorší skokově dojde k probuzení a narovnáni velkého množství těchto lidí. Což je situace mající potenciál k celospolečenské změně. Pokud dojde u těchto lidí ke zlepšení podmínek tito se nemusí dál přetvařovat a mohou dál dělat to co dělají.

Poddajní- toto jsou lidé kteří se přizpůsobí v podstatě jakýmkoliv podmínkám. Neremcají, takzvaně “šlapají brázdu”. Dělají co se po nich chce, leckdy nemají vlastní názor. Tito lidé po zhoršení podmínek které překročí schopnost jejich adaptace prostě zalezou. Nezvednou se, zalezou.

Ohnuté a poddajné za stabilních podmínek od sebe nerozeznáte. Oba dělají co se po nich chce a rozdíl vynikne až po změně.

Vůdce- člověk mající charisma, zkušenosti a vizi. Schopný a ochotný vést lidi. Zpravidla se rekrutuje z lidí rovných a ohnutých. Kdy právě změně podmínek může vést k narovnání a k tomu že člověk ukáže co v něm je. Vždyť ne nadarmo se říká že špatné časy plodí dobré vůdce. Někdy i Vůdce. S velkým V. Vůdce se od zmrda pozná podle toho že si jako podřízené vybírá schopné lidi na které se může spolehnout a kteří rozumí tomu co dělají. O těchto lidech kteří jsou vůdci podřízení lze mnohdy říci že jsou nejen odborníky, ale i malými vůdci.

Zmrd- jedinec s prerostlým egem toužící po vlastním prospěchu libující si ve vlastní důležitosti. Je ve své podstatě neschopný a aby jeho neschopnost nevyšla najevo si jako své podřízené vybírá lidi kteří jsou ještě víc neschopní než on. Vůči schopným lidem intrikuje,snaží se je dostat pryč a na uvolněné místo nasadit dalšího zmrda. A nebo lokaje či biřice. Zmrd se umí přetvařovat, ze začátku může vypadat že bude dobrým vůdcem. Avšak jakmile se rozkouká a zjistí jak je pro něj kdo nebezpečný či prospěšný začne dělat personální změny. Případně opatření jejichž smysl běžní lidé nechápou.

Lokaj-v podstatě sluha. Myslící si o sobě že je pánem. Nemá vlastní názor, jeho názor je názorem jeho pána. Mnohdy se snaží svému pánovi zavděčit tím že “vylepšuje” jeho rozkazy a nařízení. Je to zároveň člověk dvou tváří. Vlidnou až vlezlou vůči pánovi, hnusnou vůči podřízeným. Které se nestydí přetěžovat a vyskytly se i případy kdy takovýto jedinec tvrdil majitelům firmy že pracovníci nechtějí zvýšit plat. Byť to vůbec nebyla pravda.

Biřic- v podstatě výkonný člen dohlížející na “plebs”. Na lidi kteří přímo pracují. Ze kterých se snaží vyždímat maximum. Což je ve své podstatě náplní jeho práce. Mnozí biřici své podřízené přetěžují s cílem zalíbit se lokajovi či zmrdovi nad sebou. Ví, že když se znelíbí půjdou “dolů”, kde dostanou ochutnat vlastní medicínu, neboť biřic který přijde po nich varován jejich příkladem udělá vše pro to aby se vyhnul jejich osudu. Zjistí, “že nové koště dobře mete”.

Pokud bychom chtěli určit vztah mezi zmrdem, lokajem a biřicem bude zmrd ve vysokém a vyšším středním managementu. Lokaj bude ve středním a nižším středním managementu, zatímco biřic bude na nejnižších patrech managementu dohlížet na řadové pracovníky. Jeden se bude snažit vydělat na druhém a na druhou stranu se zavděčit a zalíbit. Vznikne tak systém přetvářky, stresu a hnusu určený k vyždímání lidí.

Tyto základní typy lidí takto pojmenované se vyskytují v každé společnosti. Kde závisí na podmínkách a leckdy i občanech kdo z nich se kam dostane a kdo bude ve skutečnosti určovat podmínky ve kterých žijí.