Nová kronika Mlýna.

“Vložte kartu.” Svítil nápis na vstupních dveřích komunikačního terminálu ve sklepě staré budovy v Depu ve Městě.

Martin vložil kartu do terminálu, zadal PIN kód načež položil dlaň levé ruky na vyznačené místo a poté na výzvu levé ucho na vyznačené místo na zdi vedle terminálu. Systém naskenoval otisky jeho ruky a ucha, načež Martin v levém uchu uslyšel matematický příklad na který musel odpovědět. Jelikož bylo vše v pořádku došlo k otevření vstupních dveří komunikačního terminálu a Martin vstoupil dovnitř.

Systém zabezpečení komunikační místnosti vyžadoval multifaktorové zabezpečení vstupu zajišťující že dovnitř se dostanou pouze povolané osoby. Bylo nutné mít nejen vstupní kartu a biometrické údaje a znát PIN kód, ale člověk musel spočítat příklad který mu systém zadal. To byla novinka kterou jinde neměli. Která testovala nejen kognitivní schopnost, ale zároveň sloužila k testování hlasu osoby. Bylo totiž známo že člověk který se soustředí na zadaný příklad přestává tolik myslet na své případné maskování.

Martin, velitel skupiny která si říkala Kocouři a volený clen státního orgánu s názvem Velká Sedma byl mužem trochu silnější postavy o výšce cca 185 centimetrů. Ostatní o něm říkali že je zrovna tak přísný jako spravedlivý a laskavý zároveň. Byl to duší pohodář který však když to bylo potřeba dovedl projevit rozhodnost a akceschopnost. Narozen ve znamení Vodnáře měl schopnost o které říkával že je darem i prokletím najednou. A to schopnost vidět věci a události z jiných úhlů než jiní lidé ďiky čemuž leckdy viděl souvislosti tam kde je jiní nevidí. Jeho řešení tak byla někdy velmi neotřelá, přičemž když vám své řešení vysvětlil jste ho většinou pochopili na první dobrou. A nebo taky ne. Ale to už z velké části závislosti na vás.

Martin se uvnitř komunikační místnosti sešel s Karlem. Svým zástupcem. Chvíli spolu probírali boj který před časem vypukl na hranici Středoevropské koalice a Západního Chalífátu. Který se stal příčinou mírného Martinova kulhání na levou nohu.

Martin během sedání na židli ucítil lupnutí a píchnutí v levém koleni. Poté zadal do počítače své přistupové údaje načež došlo k navázání spojení mezi ním, Justýnou která byla zástupkyní Polské armády a Hansem a Helgou. Zástupci DWR. Bývalého Východního Německa a Bavorska se Saskem. Kteří se dokázali po těžkém vnitřním boji připojit ke Středoevropské koalici. Tito zástupci tamních ozbrojených sil velmi ocenili Martinův nápad místo překročení hraniční řeky na jejím břehu a přilehlé části území vybudovat do hloubky strukturovanou dronovou a protidronovou ochranu. Řeka se tak změnila v přirozenou živou obrannou linii na které zahynulo mnoho bojovníků Západního Chalífátu. Kteří umírali nejprve při překročení řeky a poté při ústupu. Když se jejich dronařům nedařilo likvidovat dronaře Středoevropské koalice neboť ti použivali kombinace optického a automatického “UI” navádění dronů na cíl udělanou tak, že startoviště dronů bylo s dronařem propojeno optickým kabelem který byl přes rozbočovač napojen na několik dronů které mohly startovat postupně či naráz. “Pavučina” optických vláken podle které tak bylo dříve možné nalézt úkryt dronaře vedla ke startovišti zatímco operátor dronař byl úplně někde jinde. Třeba ve vzdáleném městě zatímco dálkové spojení s jeho drony obstarávala dálková optická komunikační síť vybudovaná už dávno předtím ke které byl na koncovém uživatelském bodu připojen optický kablík vedoucí ke startovišti. A nebo byl dronař v úkrytu někde opodál. To podle situace, možností a schopností. Tento Martinův nápad spojující techniku s improvizací dokázal snížit ztráty dronařů o víc než 90%. A ochránit životy dalších bojovníků Koalice Střed. Kteří místo vypouštění dronů po jednom založili startoviště načež se stáhli do úkrytu.

Ke komunikačnímu zařízení používanému v komunikační místnosti v Depu patřila ještě jedna zajímavost. Dokázalo spojení přesměrovávat přes různé body a místa. Jednou šlo spojení přes Prahu, poté přes Pardubice. Následně třeba přes Košice. Toto přesměrovávání spojení bylo někdy z důvodu různých prodlev v síti která byla narušena tím co se stalo po Martinské katastrofě příčinou skoků v obrazu. Bylo to něco s čím se komunikující museli smířit obzvláště když jejich komunikace byla leckdy velmi delikátní. Jako třeba s velmi vzdáleným bodem v deltě Nilu a se zemí jejíž bojovníci kdysi nesli přízvisko “Svobodní”.